Co můžeš udělat dnes, mělo být hotové už včera...
...protože jinak se k tomu už nedostaneš.
Aneb pár problémů technických, pár zdravotních, něco osobních a lenora navrch.
Technické souvisí s tou zelenou placatou vrrrr... věcí, která je často obsazená, často vrtošivá a ještě ke všemu dala úplně jiný význam pojmu "psát tužkou".
Kdysi dávno, ještě než jsem si potykala s klávesnicí, jsem se zmiňovala o tom, že naprosto nejmilejší a nejpřirozenější je pro mě psát rukou, tužkou, perem, propiskou, na papír a že tak píšu i vše na blog, nejdřív papírová předloha, potom přepsat na klávesnici. Časem jsem byla schopná psát i rovnou načisto, ale sešit a tužka byly stále po ruce, třeba na básničky, ty mají poměrně vysokou spotřebu papíru.
Pak přišla do naší rodiny placka a já zase píšu výhradně tužkou, jen je "vzhůru nohama". Klávesnice placky (zdá se, že jsem ji nejspíš pokřtila, možná bych měla tedy psát spíš Placky),
je prostorově nekompatibilní s mými prsty, na něčem tak titěrněm bych zvládla psát leda v případě, že bych měla za sebou dvacet let úspěšné praxe jako mikrochirurg, pokud si to, ovšem, příliš neidealizuji.
Takže ... jsem zpátky ve fázi "datel" a je vážně deprimující na roztažených křídlech fantazie zakopávat o každé písmenko. Ťukání do kláves gumovou čepičkou propisky je tak, tak... otravné, pomalé, ubíjející, že je zapotřebí opravdového nadšení, abych napsala víc, než "ahoj žiju".
A jak už to tak bývá, dostaví li se nadšení, zapracuje zákon schválnosti a dostaví se i překážka prahnoucí ho prověřit. S tím souvisí i druhý technický problém, který s Plackou mám a to nastavování některých detailů v administrativě blogu, možná si vzpomenete, že jsem měla ikonku, která vás informovala o tom, že mé oči jsou dočasně mimo provoz a odpadaly tím otázky (marné ovšem), kde se zase poflakuju, zda žiju, nebo jestli Placka nakonec opravdu nevylétla oknem.
Jééénže, když jsem jí při poslední "mlžné" epizodě chtěla zavčasu použít, zjistila jsem, že tak prostý pokyn jako: "tažením přetáhneme" je na tabletu poněkud neproveditelný neboť tažením pouze táhneme, táhneme, ale přetáhnout nemůžeme. Nepomohli ani dědek, babka, vnouček, vnučka, pejsek, kočka, nejspíš by pomohla myška, ale tu naše Placka nevlastní, tak třeba někdo z vás, technicky svéprávných, co?!
Tak, to jsem problémy zdravotní spláchla s technickými a ušetřila pár ťukanců, přejděme tedy k těm osobním, to bude taky rychlé, neboť jsou osobní a stále stejné, rozdíl je jen v tom, že jsem se dostala do fáze, kdy jsem je musela začít řešit oficiálně, což přineslo další příval problémů, stresu a zejména negativních emocí, nicméně snad se to pomalu chýlí ke, ke ... no konce to mít nebude, ale aspoň klidnější vody, bych rozhodně přivítala. Takže ještě budu chvíli mlžit, než vyváznem z peřejí toho nejhoršího.
No a nakonec ta lenora, já se jako velmi hloubavý velmi introvert přiznávám, že z pohledu nezávislého pozorovatele se moje občasná, úplná fyzická nečinnost může zdát jako nezvratný důkaz lenosti, ale ne každá aktivita je přece na první, druhý, či jakýkoliv další pohled zjevná.
Přesto však, působím li dojmem, že zrovna nic nedělám, ačkoliv bych dělat mohla (třeba i psát blog), dalo by se to, za určitých okolností, považovat za takovou malou, nevýznamnou epizodku lenosti. Víc ze mě nedostanete.
Krásné jaro, málo bouřek, ať už venku nebo doma.
1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. května 2015 v 16:47 | Reagovat
OdpovědětVymazatTyhle stavy (až na ty problémy s kompem, tedy zatím) znám moc dobře. Taky plavem neplavem, topíme se netopíme a všechno tohle do kupy ubíjí v člověku veškeré ideály a nálady.
2 Kerria Kerria | Web | 11. května 2015 v 21:45 | Reagovat
Lucinko, já mám momentálně také (tvůrčí) krizi. Na blogu už se dlouho nic neobjevilo. Ne, že by nebylo o čem psát, ale nějak nejsem schopná myšlenky převést na písmenka.
Díky za přiblížení práce s "Plackou" - už je mi konečně jasné, že to nikdy nebude nic pro mě. Já píšu popaměti všema deseti a vůbec netuším kde které písmenko je. Když občas píšu něco a třebas mám v druhé ruce krajíc chleba, tak ho dřív sním, než jedním prstem nadatluju dvě slova :-D
Nevím, jaké řešíš problémy, ale kdyby sis potřebovala popovídat, jsem ti k dispozici, stačí mi nechat na blogu kontakt http://kerria.pise.cz/313-vzkaznik.html
3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. května 2015 v 21:50 | Reagovat
Sláva tvůrčí lenoře!! :-) Taky mám občas tendenci tvůrčí věci flákat ve prospěch těch netvůrčích, ale nakonec si přece jen čas od času nařídím s lenorou se aspoň dočasně vypořádat.
4 Verča Verča | E-mail | Web | 11. května 2015 v 23:10 | Reagovat
Jooo, i mne často uchvátí lenora, (nezvratným virtuálním důkazem budiž Verčeníček), nicméně zrovna dneska jsem začala se psaním osobního deníku a kdo ví... třeba něco z toho dám i do mé blogové Mozaiky.
Osobní problémy dokážou leccos pozastavit, (někdy i bez té předpony po), o čemž bych mohla, při vzpomínkách na mou intenzívně udeřívší dubnovou depresi, psát hotové knihy...
No, zkrátka a dobře nám oběma přeji více té tvořivé energie a prosluněné zítřky a to jak reálně, tak symbolicky.:-)
5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 12. května 2015 v 0:20 | Reagovat
Sice vůbec netuším, co je to "Placka", ale nejspíš to bude bude něco pro mne technologicky nepochopitelného. Což se mi doufám nikdy nedostane do bytu. A já v poklidu dožiju svůj život s klasikou, tedy kompem, klávesnicí a myší. Tudíž s tím, co znám a umím ovládat. ;-)
Jinak "lenora" je mým velmi oblíbeným stavem. ;-) :D
6 adaluter adaluter | E-mail | Web | 12. května 2015 v 10:39 | Reagovat
OdpovědětVymazat[1]:Máš pravdu, je to takový zvláštní stav rozpolcenosti mezi nutností fungovat a pochybami, zda to má vůbec smysl. Jasně, že má, ale neustále o tom sama sebe přesvědčovat, mě stojí většinu energie.
[2]: Já už mám pocit, že to ani nebude krize, spíš mi ten vztah já-blog začíná připomínat paralelu k manželství. To je na začátku taky samé ťuťu, ňuňu, hledění si do očí celé dny, no a po pár letech se fascinace trošku rozvolní a v horším(nebo snad v lepším?) případě jsou z toho pravidelné středy, každého prvního, nebo Vánoce, jak kde, jak kdo. :-D Já jsem zjevně uvízla někde mezi "každého prvního a Vánoci" :D
Závidím ti všech deset, ale hlavně tu klávesnici, na druhou stranu, dokud ti nezávidím ten krajíc chleba, je život fajn. :-)
[3]:Copak nařídit, to já si dokážu taky, ale poslechnout se nedokážu. :-D
Nicméně za fakt, že jsou stateční rytíři, odhodlaní se s lenorou utkat i několikrát týdně, jako ty, mi do života přináší radost a naději. :-)
[4]:To právě tvůj včerejší komentář byl tou poslední kapkou, která mě nakopla k tomu se konečně ozvat, takže díky. :-)
Osobní deník jsem začala psát někdy, no šíííleně dávno, bylo mi chvíli -náct, od té doby jsem popsala spoustu sešitů, ale deník to nikdy nebyl, týdeník, měsíčník, ročník i obročník to ano, ale dny jsou moc blízko u sebe na to, abych byla schopná psát deník. :-D
Pevně doufám, že když svoji depresi nazýváš dubnovou, znamená to, že je dávno pryč a zapomenutá. :-)
[5]: Placka je něco, co jsem i já donedávna považovala za záležitost čistě farmaceutickou, tedy tablet(a), to chybějící -a jsem nijak neřešila, až teď vidím, jak jedno jediné písmeno může udělat z vozu kozu. :-D
Jinak zcela chápu tvoji konzervativnost, sama bych si nepřála nic jiného, než staré zlaté klávesomyší časy. :D
7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 12. května 2015 v 18:50 | Reagovat
Lenora asi občas zaťuká u každého blogera, ono to někdy chce :-). A když to není lenora, tak je to takový ten divný pocit, jestli to psaní má vůbec smysl. A když to není tahle blbá nálada, tak je to něco doma, venku, v práci. Takový začarovaný kolečko, ze kterého se mi ale vždycky dříve či později podařilo vymotat :-).
Mimochodem, tablet je na dvě věci a já se mu bráním, i když mě jím chtěli obdarovat. Sáhnout mi někdo na můj starej rozvrzanej noťásek, tak vraždím! :-D
8 Ježurka Ježurka | Web | 29. května 2015 v 16:36 | Reagovat
No, nemáš to jednoduché, já si nedovedu představit, že bych psala jinak, než na klasické klávesnici, kde mi to jde samo bez koukání. To by mne asi taky rozčilovalo ťuky ťuk do mrňavého tabletu. To je asi spíš pro děti na hraní, ne? Al, já vím....