Kudy prosím na svět?
21.6.2011 9:35 .....Sedím tu a usínám, kolem se občas rozhlaholí ruch nemocnice a pak je zase ticho, které mi přivírá víčka. Rézku neslyším, jen smích a hlasitý hovor sester, nevím co teď, jsem tu sama, snad o mně ani nikdo neví. Rézka. Nevím jestli chtěla, abych šla s ní, přijali ji a hned odvedli někam pryč, myslela jsem, že se ještě vrátí, ale ne, tak tu sedím, čekám a nevím. Měla bych být rozrušená, nervózní, vyburcovaná, ale je to právě naopak. Přišlo to o tři týdny dřív a já nějak nevím, jak to pobrat a urovnat si to v hlavě, zvyknout si, připravit se na to. Doma není nic hotovo a těžko to já sama stihnu, pokud Rézku pustí domů v normálním termínu a to zas doufám, že pustí, tři týdy dřív snad není zas tak moc, zvlášť, když neměli úplně jasno s datem porodu. Ani s penězi to není v dobré konstelaci, je mi líto jestli mě tam chtěla, že jsme se líp nedohodly, doufám, že se nebude cítit opuštěná. Jsem unavená, nespaly jsme celou noc. Juli ráno nevypadala moc dobře, asi na ní něco leze...