Lucynka a hvězdy II

.....Článeček veskrze informativní, múzami netčený, zato fakty prosycený, vašimi komentáři podnícený. Předem poděkuji za všechna přání pod minulým článkem, jejichž vyplnění by měla vést k mému uzdravení, ano, kéž by. Z mnoha komentářů jsem však vyrozuměla, že se obáváte, či předpokládáte, že navštěvuji se svými problémy pouze obyčejného očního lékaře na poliklinice, či snad dokonce, že jsem zatím lékaře ani nevyhledala. Nebaví mě psát o nemoci jako o nemoci, když už je nejhůř a píšu o problémech snažím se psát aspoň s nepatrným nadhledem a dodat tak sama sobě trochu odvahy , které se mi jinak často nedostává, a že je mi jí sakra zapotřebí. Tentokrát udělám výjimku a budu se držet strohé reality a pokusím se vše uvést na pravou míru. .....Tak tedy, vždycky jsem viděla jako rys, jak se říká, dokonce i v noci jsem za ruku vodila Zuzku lesem, z našich tajných výletů, protože ona viděla prdlajs, zatím co já cestu a na ní každou větev i kámen. Žádné brýle a tím ani žádný osobní oční lékař. T

.....Jo, jistě, já vím, že v září léto ještě není tak docela astronomicky fuč, leč nevím jak vy, ale já už od školních dob považuju září za podzimní měsíc, pěkný, ale podzimní, maximálně snad baboletní. Začíná škola, sklizeň brambor, podzimní deprese z úbytku světla, hlavní televizní sezóna, období burčáku, na horách sněžit, po údolích se povalují lenivé mlhy a v superhyperkrámech naženou do regálů anděly a čerty a ve skladu oprašují vánoční výzdobu. .....Můj vztah k podzimu (září nevyjímaje) je velmi velice rozporuplný a barevný, jako ostatně podzim sám. Ale o tom někdy jindy, já bych teď ráda zavřela oči, vlastně bude stačit jedno, neboť s tím levým je to zase na levačku a stejně skoro nic nevidí, a vrátila se k létu, k měsícům, které ač jsou z nejdelších v roce, nejrychleji utíkají. A ještě k tomu kalendáři, aby to létu nebylo líto, že jsem ho okradla o září, musím se přiznat, že moje představa ročních období je celkově o měsíc posunutá, takže červen je pro mě létem, zima mi končí v