Lucynka a hvězdy II

Tak tedy snad mizím, nevím sice dne ani hodiny, ale tipuji to na max. osmačtyřicet hodin a po roce zase "v ráji", tedy na chatě. Prozatím jen s Máťou a zvířenou, neboť Juli se nechala neprozřetelně kamarádkou "nadchnout" pro myšlenku, že trhnout se na čtrnáct dní od rodiny a vyhodit si z kopýtka na letním táboře, bude nejlepší počin letošního roku. Tak nějak to vyznělo, když: "maminko, maminečko prooosíím, já bych tam strašně chtěla jet, bude tam i diskotéka a pánská volenka, musíme mít nějaký hezký šaty, černý asi, mamííí na chatě stejně nikdo nebude, já se tam budu nudit, prosíím, já tam moc moc chci". Mimochodem to vypadalo, že diskotéka je jediná aktivita, kterou od tábora očekává, nic jiného neřešila. Já osobně bych byla ráda, kdyby jela, ale protože jí dobře znám, neopomněla jsem se mnohokrát ujistit, jestli je opravdu rozhodnutá tam jet, že po zaplacení bude pozdě si to rozmyslet. Samozřejmě, že byla pevně rozhodnutá a její touhu tam jet nemohlo nic...

Nová rubrika - postřehy o kom o čem, názory na koho co, zamyšlení nad kým čím, vzkaz komu čemu, zkrátka - "Na každý pád " V posledních letech a v posledním roce obzvlášť, zažívám podivný paradox: "čím je hůř, tím je líp". Zní to nelogicky, ale vysvětlení je zcela prosté, čím horší momenty a časy jsme zažívali, tím víc dobrých lidí se kolem nás objevilo a tím víc pomocných rukou nám bylo podáno. Od neobyčejně lidských lékařů, milých a ochotných úřednic (ano existují a ne jen v pohádkách), přes vlídné a povzbuzující kamarády, až po neuvěřitelně štědré a nezištné přátele. Díky nim vám například teď neťukám tužtičkou písmenka do zelené Placky, ale datluju čtyřmi prsty do klávesnice darovaného "noťásku", díky jiným může jet Juli na letní tábor, protože mě v podstatě postavili před hotovou věc - Juli pojede s jejich dcerou a oni jí část pobytu uhradí a ještě celou záležitost postavili tak, že to vlastně dělám já pro ně, protože nechtějí dceru posílat na tábor be...