Lucynka a hvězdy II

Máj, lásky čas, mi chutná hořce, jako káva bez cukru, co právě dopíjím. Taky slaně, každou chvíli, vlastně jsem byla ráda, když nádherná třešeň stojící před naším oknem zbělala jako nevěsta už před půlkou dubna a včera, v kritický den, už byla odstrojená a nesypala sůl do otevřených ran. Zavzpomínám na jiný máj, už hodně dávno uplynulý, kdy jsem si nasadila obrovské růžové brýle s nejmíň deseti dioptriemi (ač můj zrak by tehdy mohl soupeřit se zrakem orla a tudíž ho dávka dioptrií zcela znehodnotila) a vrhla se do svého, vůbec prvního, milostného "vztahu", dnes spíš dobrodružství. Mám pocit, že tehdy se mi nezapalovala jen lýtka, ale že jsem plála od paty až k hlavě a rozum se mi dočista "vykouřil" z hlavy. A tehdy pro mě byla naprosto klíčová, zásadní a absolutně nepostradatelná jedna písnička, jejíž tóny podbarvovaly TU noc. Ne, že by mi kdy onen dotyčný, naznačil něco, byť jen z části tak romantického, jako je vyznání v téhle skladbě, ale já, správně obrýlená, js...

.....Tak dneska po ránu, poslouchám pořád dokola, tuhletu nádherně smutnou píseň a když už nemůžu vkládat fotky (proč, to si nechám na samostatný článeček), říkám si, proč sem tam neukázat, co ráda poslouchám, nebude to úplně obvyklé, ale nakonec, vypnout to můžete vždycky. Mně osobně hudba strašně moc ovlivňuje, pomáhá mi vytvářet náladu, prohloubit ji, ať už je dobrá, nebo smutná, protože i smutek je někdy třeba povzbudit, podpořit, protože smutek je děj, zatím co letargie je stagnace. A děj se vyvíjí a vývoj je základem života. A já bych moc ráda, zase jednou v budoucnosti žila. A není od věci, že tahle písnička byla zároveň jednou z mnoha oblíbených mého manžela. .....Jen prosím nehleďte příliš na kvalitu záznamu, přeci jen, jsou to sedmdesátá léta. A jestli jste to zvládli až dokonce, jistě jste ocenili tehdejší nadšení diváků, jo, to byli ještě zpěváci zasypáváni květinami.