Lucynka a hvězdy II

.....Já nevím, asi by bylo nejlepší je přejít a nechat už spát, ale nějak mi to nejde. Přišlo jednorázové vzepětí vánočního "nadšení" druhou adventní neděli, kdy byl spáchán adventní věnec, . hromádka vanilkových rohlíčků . a..... a tím to zhaslo. Já jsem zhasla a nahradila nadějné čekání na zítřek vědomím, že už byl, a novým plánem na zdolání Vánoc. Plán P, plán Přežít. Jak vidíte podařilo se, píšu, tudíž žiju a o ztrátách pomlčím. I když, nepomlčím. Mám tak strašnou chuť konečně někomu říct, pořádně nahlas, jak mizerně jsem se cítila, bez ohledu na to, že všechno vlastně dopadlo dobře, konečně si od srdce zafňukat a nedusit to uvnitř, jako celý ten měsíc, kdy místo radostného očekávání seděla v mé mysli lhostejnost a strach, strach ze smutku, z vypjatých emocí. U nás jsou svátky každoročně potencionálně výbušná situace, díky nevypočitatelnosti (či spíš vypočitatelnosti) nálad mojí mámy. Za ta léta už je těšení na Vánoce nerozlučně spjato s obavami, co za drama se zase letos

.....Můj systém hodnocení důležitosti úkolů a činností trpí dlouhodobou inverzí. Co má být nahoře je dole a naopak. Co by mělo být na programu dne, udělané nejpozději včera, se krčí až na konci předlouhé řady naprosto nedůležitých prkotin, které vítězoslavně vládnou na čele žebříčku. .....Jsem plna odhodlání přesazovat kytky, třídit oblečení ve skříních, přerovnávat šuplíky plné zbytečností, prát jednu pračku za druhou, ač není kam věšet, hledat na vymrzlé půdě, mezi hromadami léta schraňovaných "pokladů", objekty vhodné a hodné odvozu do velkokapacitního kontejneru, který nám byl v čase předvánočním velkoryse nadělen, sledovat soustředěně a vytrvale Survivor a vůbec zaměstnat se čímkoliv, co nemá přímou souvislost s jistými, blížícími se svátky. .....Naopak činnosti, které se povětšinou v tomto čase v domácnostech takřka povinně vyskytují, mě nechávají ledově až mrtvolně chladnou. Alespoň zdánlivě a navenek, uvnitř svádím každodenní a celodenní boj se svým zlozvykem "co