Lucynka a hvězdy II

.....Komu tohle nic neříká: Zase těsně vedle nejspíš si nečetl zde , komu ano, j(e)deme dál, neboť hromádky jsou za námi (no, před námi taky, ale už se jim vyhneme), leč moje cesta domů zdaleka nekončí. .....Předpolí Hvězdy, jak jsem se už zmínila, slouží mimo jiné i k legálnímu, úřadem povolenému venčení psů bez vodítka. Slouží i jednomu cvičiteli psů, k výkonu jeho ......, jeho čeho, pracovní činnosti, zaměstnání, já nevím, jen ho tam prostě často vídám, kterak koná. .....Už jsem tu psala, že psy mám od svých dvanácti let a stejnou dobu mě zajímá i jejich výcvik, dnes spíš výchova, pravda, v těch dvanácti jsem to brala strašlivě vážně, moje dalmatinka tehdy uměla kromě zadržení, které nebylo na kom trénovat, snad všechno, co jsem vyčetla z kynologických knížek určených služebním psům. Dneska už to neřeším, stačí mi když pes prostě poslouchá. Na druhé straně, nikdy jsem neměla psa takzvaně problémového a za tu dobu si troufnu tvrdit, že je to proto, že jsem z něj prostě problémového

.....by mohlo být zábavnou kratochvílí, při ranní cestě ze školky. Ovečky by sice byly o něco poetičtější, ale člověk musí pracovat s tím co má, a nejen oveček je v Praze o hodně, ale o hodně míň, než hromádek, vlastně mě nenapadá moc věcí, kterých by tu bylo výrazně víc, než hromádek. Chodím domů pěšky, je to procházka asi tak na půl hodinky, když nepospíchám, a nebo i na dýl, když se vysloveně courám a koukám okolo, do zahrad, do nebe, na Hvězdu, a rovnám si myšlenky a teď , když už mám čím, i fotím. .....Fotím všechno, co mě zaujme, kromě lidí, to si netroufám, ale jinak si "troufnu" na lecos. Přesto mám cosi, jako pevnou hranici "vkusu" a hromádky, z nichž většina by toto označení mohla považovat za nactiutrhání, neboť svojí velikostí, si zdrobnělinu v pojmenování rozhodně nezaslouží, jsem vám nenafotila. Za prvé, byly hnusné, za druhé, kolem sem tam přešel člověk a být přistižena, kterak tvořím makro exkrementu, by pro jedince mého ražení bylo trauma nejmíň na

.....Tuhle slátaninu jsem začala psát už v úterý, ale nějak jsem nebyla schopná ji dotáhnout na první pokus, pak se mi do toho ještě vnutila mnohem naléhavější a rezolutnější "spirála" a tak přichází na řadu až dnes. Nebudu "dnešek" měnit na "včerejšek" a na "předvčerejšek", nechám to tak, jako by bylo úterý, jinak se v tom poztrácím. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- .....Dneska jsem si upletla dva copánky. Jen tak, na doma. Nikdy nenosím copánky. Aniž bych si vybavovala, že jsem tenhle účes mívala jako malá holka, začala jsem se, kdykoli mi proklouzly kolem uší, cítit jako cácorka, jak mi říkávál dědeček v dobách, kdy jsem ještě nebyla uličnice, čertovo kvítko a ještě později občas i "káča pitomá", což byl vrchol dědovy zloby. Jak ráda bych teď občas byla ta káča pitomá. Fotka je ofocená digitálem, kvalita veškerá žádná, ale ač vypadá