Smutné výročí

Jak motýl křídla k nebi zdvih
a zítra náhle bylo včera
i vítr v listí nějak ztich
osud mi do náruče dých
teď prázdná zůstane a šerá.


Jak jenom půjdou roky dál,
když ruka nicotu jen svírá
a zmizí někdy v srdci žal,
padne, jak na bojišti král
a nahradí ho znovu víra?


Ta válka možná něco změní
vždyť trvá celkem čtvrtý rok
řešením není zapomnění,
jen srdce láme marné snění,
smíření bude správný krok.


Však bitev stále mnoho čeká,
smíření není snadný cíl,
a moc je toho na člověka,
když samota ho ještě leká
po nocích šeptá "Kéž bys žil".





Co dodat? Dnes jsou to čtyři roky....







Komentáře

  1. Adaluter13. srpna 2020 v 0:43

    Komentáře
    1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 3. března 2015 v 23:41 | Reagovat
    Tuhle mrchu zubatou
    málokdo má rád
    protože nám znenadání
    někdy změní jízdní řád

    2 annapos annapos | Web | 3. března 2015 v 23:46 | Reagovat
    Otázku někdy kladu si
    slepiti vždycky se musí
    co roztrhá nás na kusy
    a zase kvetou krokusy
    zas přiletěly, i husy
    ať cokoliv je v nás
    že jaro, je tu zas.

    http://youtu.be/wpsu1tLl6Xk

    3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. března 2015 v 8:30 | Reagovat
    Moc krásně napsaná báseň. Tak ať sílící jarní sluníčko aspoň trošku oslabí její smutné kontury.

    4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. března 2015 v 11:02 | Reagovat
    Tak, tak ....kvetou krokusy a dál jít se musí. I když někdy roztrhaní na kusy ....

    5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. března 2015 v 17:45 | Reagovat
    Pamatuji si tu dobu. Tak už tedy čtyři roky...
    Přeji ti hodně sil, sluníčka, tepla a pohody!

    6 signoraa signoraa | Web | 10. března 2015 v 17:47 | Reagovat
    Nádherná a současně smutná báseň. Vzpomněla jsem si na tebe, protože i já vzpomínám už dlouhé čtyři roky.

    7 adaluter adaluter | E-mail | Web | 19. března 2015 v 21:30 | Reagovat
    Děkuji vám za milé komentáře. :-)

    8 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. března 2015 v 22:40 | Reagovat
    U mě to taky už bude čtvrtý rok. Takže, při čtení básně mě taky zamrazilo...
    Přeji ti trochu lepší časy. Bylo by na čase!

    9 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 13:27 | Reagovat
    Moc krásné a také smutné. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozutekly se mi ovce

Hodiny už samozřejmě umím hodně dlouho, ale najdou se okamžiky, kdy mám pocit, že je vidím poprvé v životě. Tak třeba jako dnes ráno, otevřu oči, tma pomalu přecháí v šero, jako každé ráno (závěsy), kouknu na budík, hlava neodpovídá, koukám dál, nic, koukám......bez odezvy, ovce v ohradě začínají poplašeně bečet, jako by se kolem plížil vlk, nebo valašský medvěd, ručičky jsou nějaké pošramocené, či co, nakloním hlavu na stranu, jakobych čekala, že se sesypou na místo, kde by dávaly smysl, ovce se začínají mačkat do panikařícího davu, fixuji očima ciferník, snažím se rozšifrovat jeho poselství, někde vzadu už to vím, ale vědomí to odmítá akceptovat, v hlavě mi zablikala výstražně rudá cedule 7:55 sraz u školy , snažím se tento digitální údaj srovnat s tím, co vidím přímo před sebou: malá těsně před osmou, velká ždibec za devítkou, malá............do prdele (ctnostní prominou) ohrada povolí a všechny moje uspořádané myšlenky a ranni zvyklosti se jak ty ovce rozprchnou a mizí v dál, každá
Další informace

Masáž varlat

.....No, no, no, klid, hezky zvolna dýchat, já to vysvětlím. Na ten nápad mě přivedl v komentářích Malkiel , tedy, ne na ten s masáží, na ten druhý. Když jsem prý pořád tak zvědavá (to slovo mě dost vystihuje), kdo mi baští střechu nad hlavou, mám si prý založit účet u Google Analytics a budu vědět i co měli moji čtenáři k snídani ( no přeci perníček). .....Nejdřív jsem jen mávla rukou, ale semínko padlo na úrodnou půdu a když jsme zjistily, že je to gratis, řekly jsme si, já a moje zvědavost, nakonec, proč ne? Nebudu (nebo budu?) tady rozebírat, jak jsem se o registraci (naprosto primitivní) pokoušela marně tři dny, vzteky málem lezla po stěně a sežrala myš (taky málem), když se mi v požadovaném okýnku stále znovu a znovu objevoval jedovatě žlutý (ještě teď mi stoupá tlak) trojúhelník s černým vykřičníkem a výstrahou, že sledování nebylo, sakra, pořád ještě zjištěno. A pak, po té, co jsem několikrát zjistila, že já jsem blbec a pak, že i počítač je blbec, jsem konečně uviděla tu vytou
Další informace

Bláta víc než po kolena

Ticho posledních deseti měsíců nemá příčiny ani technické, ani zdravotní a nejspíš ani žádné jiné, všeobecně obhajitelné. Sama o tom přemýšlím už dlouho, ale když píšu, tak jen na papír, nejsou to věci, které bych dokázala jen tak bezprostředně zveřejnit. Ne, nestalo se nic hrozného, nic tragického, nestalo se nic, co by se nedalo čekat, vlastně se jen pod neustálým únavným vlivem času a tlaku přiostřují rodinné a domácí podmínky a spolu s tím se změnil i můj postoj, můj pohled na věc, moje cítění. Moje JÁ je najednou někdo trochu jiný, někdo s kým se hůř snáším a koho moc nechápu. Ztrácím smysl pro humor a jsem tak zahlcena tím, co mě obklopuje, tíží a trápí, že nemám ani zdání, kam se poděl můj nadhled, který mi dřív dovoloval najít si z podobných šlamastyk cestu ven přes hraní si se slovíčky. Cítím se stará, za poslední rok jako bych se z "holky" proměnila ve stařenu. Snad jako by tenhle blog už ani nebyl můj..... Nicméně žiju a tímto to dávám na vědomí, omlouvám se, že js
Další informace