Nová ikonka, aneb proč se slehla zem.

Dlouho se neozývám, teď už ani nekomentuji, vlastně vás ani nečtu.
A jelikož jsem z toho už sama nervní, nejspíš absťák, vytvořila jsem pro vás aspoň malé "návěstidlo", které jsem umístila do menu tak, aby bylo vidět na první pohled.
Je to něco jako cedulka "Přijdu hned", pověšená na zamčených dveřích krámku, aby jimi zákazníci marně nelomcovali.
Podobně jako ona kartička, nemá ani moje ikonka velkou vypovídací hodnotu, protože časové rozpětí slovíčka "hned" je stejně těžko odhadnutelné, jako trvání mojí "neviditelnosti", přesto si říkám, že aspoň budete vědět, že ač už se to nezdá, přece žiju.

Tak prosím, to je ona:

OBČAS NA VÁS NEVIDÍM, JAKO PRÁVĚ TEĎ.


NEMŮŽU PSÁT, ANI SI U VÁS ČÍST,
ALE JEN CO SE TO ZLEPŠÍ, DOŽENU TO.
TAKŽE ŽÁDNÉ STRACHY, JSEM V POŘÁDKU.

Dodatečně ji vkládám i do článku, neboť až zase "prokouknu", stáhnu ji z menu a schovám na příště.




Přeji vám krásné jaro, odkládám lupu a odcházím tápat do reálného světa.






Komentáře

  1. Adaluter13. srpna 2020 v 2:28

    1 punerank punerank | E-mail | Web | 22. května 2013 v 21:59 | Reagovat
    Zase tě zlobí očka? Jinak s nepsaním nejseš sama:) Hltejme jaro, dokud nezmrzneme:) Papa

    2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2013 v 22:48 | Reagovat
    Nová cedulka je krásná, tak si tedy starosti nedělám a trpělivě vyčkám :-). Držím moc palce.

    3 Otavínka Otavínka | Web | 23. května 2013 v 4:54 | Reagovat
    Pěkně kulantně zobrazeno. Taky bych to tak měla mít, protože dneska odcházím k bálým plášťům a bůhví na jak dlouho. Přeji pělné dny.

    4 mengano mengano | E-mail | Web | 23. května 2013 v 8:56 | Reagovat
    já si tedy počkám :-) Moc ti přeju,aby se všechno v dobé obrátilo.

    5 Bev Bev | E-mail | Web | 24. května 2013 v 11:06 | Reagovat
    Trpělivě vyčkám Tvého návratu, času mám dost, umělý kloub zrovna nefandí hektickému stylu života. :D
    Držím palce! :-)

    6 annapos annapos | Web | 27. května 2013 v 20:27 | Reagovat
    Ty květiny jsou krásný důkaz životaschopnosti, máme to i my lidé, když přijde ten pravý čas, rozkveteme.

    7 Verča Verča | E-mail | 27. května 2013 v 22:12 | Reagovat
    Jak se říká: kdo si počká, ten se dočká. No a jelikož já čekám, logicky se musím dočkat.:-)

    8 Pukína Pukína | E-mail | Web | 28. května 2013 v 16:10 | Reagovat
    Řadím se do fronty čekatelů. A velmi ráda :-)

    9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. května 2013 v 17:34 | Reagovat
    Sákryš, přeji ať je brzy lépe, je to asi nereálné, ale kéž by bylo lépe napořád...

    10 Vendy Vendy | Web | 3. června 2013 v 19:34 | Reagovat
    Fotky jsou krásné.
    Jaro je hnusné, aspoň to letošní.
    Už se těším na tvůj návrat! Ať je dobře,děvčico. ;-) :-)

    11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. června 2013 v 8:02 | Reagovat
    Však ono se to nezblázní když od tebe nebudou komenty :-) Ať se daří!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozutekly se mi ovce

Hodiny už samozřejmě umím hodně dlouho, ale najdou se okamžiky, kdy mám pocit, že je vidím poprvé v životě. Tak třeba jako dnes ráno, otevřu oči, tma pomalu přecháí v šero, jako každé ráno (závěsy), kouknu na budík, hlava neodpovídá, koukám dál, nic, koukám......bez odezvy, ovce v ohradě začínají poplašeně bečet, jako by se kolem plížil vlk, nebo valašský medvěd, ručičky jsou nějaké pošramocené, či co, nakloním hlavu na stranu, jakobych čekala, že se sesypou na místo, kde by dávaly smysl, ovce se začínají mačkat do panikařícího davu, fixuji očima ciferník, snažím se rozšifrovat jeho poselství, někde vzadu už to vím, ale vědomí to odmítá akceptovat, v hlavě mi zablikala výstražně rudá cedule 7:55 sraz u školy , snažím se tento digitální údaj srovnat s tím, co vidím přímo před sebou: malá těsně před osmou, velká ždibec za devítkou, malá............do prdele (ctnostní prominou) ohrada povolí a všechny moje uspořádané myšlenky a ranni zvyklosti se jak ty ovce rozprchnou a mizí v dál, každá
Další informace

Masáž varlat

.....No, no, no, klid, hezky zvolna dýchat, já to vysvětlím. Na ten nápad mě přivedl v komentářích Malkiel , tedy, ne na ten s masáží, na ten druhý. Když jsem prý pořád tak zvědavá (to slovo mě dost vystihuje), kdo mi baští střechu nad hlavou, mám si prý založit účet u Google Analytics a budu vědět i co měli moji čtenáři k snídani ( no přeci perníček). .....Nejdřív jsem jen mávla rukou, ale semínko padlo na úrodnou půdu a když jsme zjistily, že je to gratis, řekly jsme si, já a moje zvědavost, nakonec, proč ne? Nebudu (nebo budu?) tady rozebírat, jak jsem se o registraci (naprosto primitivní) pokoušela marně tři dny, vzteky málem lezla po stěně a sežrala myš (taky málem), když se mi v požadovaném okýnku stále znovu a znovu objevoval jedovatě žlutý (ještě teď mi stoupá tlak) trojúhelník s černým vykřičníkem a výstrahou, že sledování nebylo, sakra, pořád ještě zjištěno. A pak, po té, co jsem několikrát zjistila, že já jsem blbec a pak, že i počítač je blbec, jsem konečně uviděla tu vytou
Další informace

Bláta víc než po kolena

Ticho posledních deseti měsíců nemá příčiny ani technické, ani zdravotní a nejspíš ani žádné jiné, všeobecně obhajitelné. Sama o tom přemýšlím už dlouho, ale když píšu, tak jen na papír, nejsou to věci, které bych dokázala jen tak bezprostředně zveřejnit. Ne, nestalo se nic hrozného, nic tragického, nestalo se nic, co by se nedalo čekat, vlastně se jen pod neustálým únavným vlivem času a tlaku přiostřují rodinné a domácí podmínky a spolu s tím se změnil i můj postoj, můj pohled na věc, moje cítění. Moje JÁ je najednou někdo trochu jiný, někdo s kým se hůř snáším a koho moc nechápu. Ztrácím smysl pro humor a jsem tak zahlcena tím, co mě obklopuje, tíží a trápí, že nemám ani zdání, kam se poděl můj nadhled, který mi dřív dovoloval najít si z podobných šlamastyk cestu ven přes hraní si se slovíčky. Cítím se stará, za poslední rok jako bych se z "holky" proměnila ve stařenu. Snad jako by tenhle blog už ani nebyl můj..... Nicméně žiju a tímto to dávám na vědomí, omlouvám se, že js
Další informace