Vana plná mravenců.

--------Stalo se z neděle na pondělí (aby v tom ještě někdo neměl zmatek :-))---------

....."Dobré pondělní ráno, Praho", říkám v jedenáct dopoledne, když konečně otevřu oči.

Vrátili jsme se se včera večer z chaty, tašky vybaleny, špinavé prádlo roztříděno, špinavé děti očištěny, hladové nakrmeny, unavené uloženy, počítač zapnut, káva vroucí a vonící, ááách to je úleva.

.....Zbývá splnit si jen jeden sen, sen o horké vaně, jen tak kliknu sem, kliknu tam a hned půjdu na to. Tak si tak klikám a najednou je půl třetí v noci. No, nic hrozného, to se dá ještě stihnout, přeci jen, po týdnu přírodního života, jakkoliv osvěžujícího duševně, je vana lákadlem i nutností.

Vana plná vody až po okraj, vody tekoucí, teplé, průzračné, žádné komáří larvy, žádná březová semínka, co nejdou za nic vyčesat z vlasů.

Sprcha pod širým nebem, kterou jsem si užívala v současných hojných nočních průtržích a bouřkách, byla sice úžasná, elektrizující, prudká, ledově povzbuzující, ale i troškuku děsivá a tak jí prozměnu ráda vyměním za decentní soukromí luxusní vany (tedy luxusní ve srovnání s okapem).

.....Už jsem se viděla s knížkou v teplé vodě a nevylezu dokud se nerozpustím, spadne ze mě únava i špína, bude mi lehko, milo na těle i na duši.

Čert vem, že je hluboká noc, spát se mi po kafi stejně nechce a aspoň mě nikdo nebude rušit, ono stejně stokrát "mamí !?!" za dveřmi, během jedné hodiny ve vaně, člověka zrovna nezrelaxuje.

Tak ujednáno, jde se na to, knížku, studenou vodu s citrónem, rádio a šupky do koupelny.

.....Ovšem člověk míní, hlas přírody mění, v koupelně se právě dnes v noci rozhodli pořádat své svatební lety mravenci. Jsou všude, zem se černá pobíhajícími tvorečky, vzduchem vlají lehoulinká mravenčí křidélka a sem tam buchne o zeď opravdu obří, vypasená budoucí mravenčí královna. Moje nohy okamžitě zabraly jako součást svého území, naštěstí nelezli výš než ke kotníkům, polétavci do mě naráželi, zmateni mou náhlou přítomností v místech, kde byl ještě před chvílí volný letový prostor, a omráčeni padali k zemi.

Vyhlásila jsem ústup.

Tahle partička si dala rande u pasty na zuby

.....V kuchyni jsem si sedla, abych si ujasnila situaci.

Tihle mravenci s námi bydlí už léta, vlastně netuším kde, celý rok o nich nevíme, o mravenečka člověk nezakopne, ale pak, zkraje léta, příroda náhle hvízdne na prsty, že je nejvyšší čas a oni se naráz vyhrnou z jakési mezery mezi zdí a podlahou jako černý proud bez konce a počnou se vášnivě rojiti v naší koupelně.

To pak trvá různě dlouho, několik dnů, ale i dva týdny, přes den vyspávají, sem tam si to některý šněruje bezcílně po dlaždicích, ale v noci, v noci to je mejdan roku.

Černé chuchvalce mravenčích těl se svíjejí na nejrůznějších místech, kde se právě ukryla některá ze sličných mravenčích princezen, a usilují o to, učinit z ní královnu.

Její vůně musí být neobyčejně lákavá, takže jsou ochotni nechat se ušlapa,t aniž většina z nich svoji vyvoněnou vyvolenou vůbec spatří.

Dělnice mezitím běhají, jak utržené ze řetezu a mapují koupelnu křížem kráž, užívají si života na čerstvém vzduchu, než se zase budou muset vrátit ke své práci, zpátky do temných útrob domu, kamsi mezi přízemí a první patro, kde nejspíš chuděry tráví zbytek roku.

Co jim ovšem musím přiznat je, že se nikdy ani v nejmenším nepokusili použít proti nám, jakožto vetřelcům v jejich teritoriu, ani náznak násilí, což dost ovlivnilo mé rozhodování.

.....Hodnotila jsem své možnosti.

Biolit došel už loni při podobné příležitosti, navíc, koupel v koupelně provoněné biolitem bylo to po slední o čem jsem snila.

Mravenci do rána své obsazené pozice neopustí a já, i kdybych oželela vanu, aspoň sprchu si musím dát tak jako tak.

Zkrátka a dobře, kašlu na mravence, žádné náhradní plány, já si prostě dneska v noci napustím vanu, budu si číst, popíjet citronádu a poslouchat rádio i kdyby se všichni čerti...., vlastně mravenci ženili.

.....Když už jsem se rozhodla, nečekala jsem na nic, rychle jsem vběhla do koupelny, nastavila vodu a nechala napouštět vanu a znovu zdrhla do kuchyně. Když bylo vody dost, vytáhla jsem všechny mravence, kteří se mezi tím rozhodli dát si koupel se mnou, a oklepávajíc dělnice průzkumnice z kotníků, zapadla jsem do vody.

Odháněla jsem myšlenky na to, jak mi z okrajů vany mravenci lezou po vlasech na hlavu, což samozřejmě dělali, zarputile hleděla do knihy a opravdu ze všech sil jsem si to velmi intenzivně užívala.

Když jsem měla společné koupele užito do zásoby, založila jsem knížku na čtvrté stránce, kam jsem tuším stihla dočíst, spláchla ze sebe bleskově pozůstatky utopenců a hrdě, leč spěšně odkráčela středem z okupovaného území.

Kdo najde princeznu, vyhrává

.....Uléhala jsem s dobrým pocitem, že jsem se nenechala nepříznivými okolnostmi odradit od uskutečnění snu, který jsem snila posledních pár dní a pak taky s pocitem, že po mně pořád něco leze.

Zlatý komáří larvy.