Technika, ach, ta technika.

.....Aneb, mám toho už dost. Tři celé dny se tady snažím napsat článek, nic důležitého, jen pár slov o úlevě a (a v tom je nejspíš kámen úrazu) pár fotek. Počítač odmítá spolupracovat, nechce fotky načítat, celý se sekne a stojíme (sedíme) tu proti sobě jak dva berani, zakleslí rohy do sebe a ani jeden nechceme ustoupit.

Házím bílý šátek do ringu, vzdávám to, jen si trochu postěžuju, jak mě technika nemá ráda a třeba se i najde někdo, kdo mi vysvětlí proč.

.....Paradoxem je, že ať už byly Vánoce jakékoliv, Ježíšek byl štědrý. Až moc štědrý a taky maličko nesoustředěný, neboť mi jeden dárek nadělil hned dvakrát. Vynechal k mé radosti spoustu těch maličkých zbytečností, získaných v "úžasných slevách nonekupteto však budou brzy Vánoce", které většinou nosil a přinesl foťák a ....ještě jeden foťák. Rézku inspirovalo nejspíš moje věčné hraní si s fotkami, tátu prozměnu to, že jeho vlastní přístroj v poslední době trávil mnohem víc času se mnou, než s ním, prostě se mu zastesklo, možná i trochu žárlil a rozhodl se zabít dvě mouchy jednou ranou. Jistě si však dovedete představit mojí radost a posléze mé zděšení, když jsem oba, typově nejspíš bratrance, vybalila. Který si nechat a jak neurazit ani jednoho z dárců, kteří právem očekávali mé nehasnoucí nadšení?

Pro mě příšerné dilema, Rézka ho pořídila sice v bazaru, ale nejspíš to byl nadbytečný dárek, protože byl originál zabalený a nepoužitý, nemohla jsem jí ublížit tím, že ho odmítnu, měla jsem takovou radost po těch letech, kdy ignorovala Vánoce, narozeniny i svátky všech a teď najednou bylo vidět, jak jí upřímně těší udělat někoho šťastným.

A s tátou? Náš vztah je jak chůze po tenkém ledě, stačí málo a rácháte se po krk v ledové vodě, navíc mi ho bylo líto, protože se opravdu snažil splnit moje přání a to je vzácné a cenné. A ještě se oba nabídli, že ho tedy vrátí a dají mi peníze, ať si koupím něco jiného, oběma při tom znělo v hlase zklamání, bylo mi do breku, nechtěla jsem peníze, chtěla jsem foťák. Padlo rozhodnutí, že fotobratranci zůstanou spolu, jednoho bude používat Rézka, když bude vyrážet sama a druhý už se ode mě nehne ani na minutu.

Paradox tedy spočívá v tom, že ač jsem nyní majitelkou hned dvou fotoaparátů, do článků protlačím tak maximálně fotky z mobilu, každá informace navíc nad jeden a půl megapixelu mi zastaví počítač. Tedy doufám, že jsem správně pojmenovala problém, protože moje znalosti v digitální fotografii jsou na slibném sice, leč přeci jen začátku. Inu, uvidíme.

.....Ještě sem přidám alespoň holé torzo toho nešťastného článku, neb bych se vztekla, kdyby moje úsilí mělo přijít nazmar, fotky si počítači třeba sežer, ale slova ti nedám. Nicméně i jen zkopírovat těch pár slov mě stálo víc než půl hodiny času, než se článek načetl jako rozepsaný a než se zase "odečetl" zpátky k novým článkům. Už se ho bojím i vymazat, aby si náhodou nevzal můj počítač sebou do pekel.

.....VYVĚTRÁNO

.....Všechny ty přepjaté emoce, poděšená očekávání, neblahé předtuchy a tísnivé pocity, mohl konečně, po maratonu Vánoce - Silvestr - Nový rok, úplně obyčejný, všední a ničím výjimečný druhý leden vyvětrat průvanem z domu.

.....Začíná nám nový, skvělý rok, plný báječných příležitostí a čert vem to, že i sám "velký šéf" téhle zemičky projevil obavy, že na našich páscích snad ani není dost dírek na další (kolikáté to vlastně ?) poutažení, neboť zdá se, že přes veškeré snahy, by tento rok "mohl" být, k velkému překvapení nás všech, opět krizovým.
A čert vem i to, že jistí Mayové při tvorbě svých kosmických kalendářů ztratili trpělivost zrovinka u roku 2012, zapíchli to a šli na tequilu, nebo snad mezcal, a ani ho nedotáhli do konce. A protože Mayové mají poměrně dobrou reputaci, co se týká matematiky a pozorování přírodních a vesmírných zákonitostí, jejich přičiněním někteří považují letošní rok za konečnou naší "úžasné" civilizace, za Rok Zkázy.
Druzí jsou přesvědčeni, že nás nečeká zatracení, ale duchovní přerod, Rok Prozření, kdy ti "zlí" pochopí, polepší se a napraví, co pokazili.
No, já nejsem odborník na statistiku, ale mám-li se přiklonit k jedné z variant, musím bohužel přiznat, že mi kupříkladu srážka s meteoritem, či výbuch supervulkánu, přijdou podstatně pravděpodobnější, než napravení hamižníků a osvícení temných. Ale já jsem zkrátka věčný skeptik, co se lidské rasy, jako celku, týká.
Nicméně a bezmála, na tom, v co já jsem, či nejsem schopná uvěřit, stejně nezáleží a navíc, mám takové tušení, že se za rozechvělého očekávání a obrovské pozornosti mnoha lidí 21. 12. 2012 nestane nic, čeho by si všimli. Tedy kromě zimního slunovratu, narozenin mého táty a přesně roku a půl našeho Matesa.
Každopádně nás čeká přinejmenším napínavý rok, který by možná, jen pro jistotu, stálo za to prožít "fakt" naplno.

.....Toť vše, fotky i s komentáři sežrány, tudíž pointa nikde, lituji, snad příště.