Lucynka a hvězdy II

.....Tak tu sedím, s mokrým hadrem na hlavě, jsem sama doma a dumám. Dumám o stavu svých skříní, lépe řečeno o stavu jejich obsahu, dumám o tom, že Juli se dnes stala oficiálně čekatelkou na základní vzdělání, dumám o tom, že každý den začíná krásným východem slunce, jen ho prostě občas není vidět, dumám o svých šedinách, kterých povážlivě přibývá a já se vždycky hrozila chvíle, až si budu muset vybrat jednu z těch příšerných barev na papírové krabičce a dívat se do zrcadla na cizí ženskou. .....Snad, že konečně dorazilo něco jako zima, přišlo na mě předjarní dumání. Moje skříně, no skříň, otevřu ji a začnu rozjímat, o barvách, o sluníčku, o světle a jasu...a pak ji zavřu a sáhnu po osvědčené, návykové šedé, už takřka druhé kůži, nedokážu se vymanit, jsem v ní neviditelná a to mi vyhovuje. Mlha přede mnou, mlha za mnou. .....S vyhlídkou školní docházky přicházívá velká změna, pevnější řád, neodkladné povinnosti, třídní schůzky, brrr. Mám za sebou už jednu (tím nemyslím svoji) a to pomě...

.....neboli, co mě potěšilo a čím (snad) potěším já. Od blogu k blogu putuje "Pasování na rytíře", nebo snad "Řád oblíbeného blogera", a je mi ctí, že prostřednictvím SignoryA, doputoval až ke mně a tímto jí ještě jednou děkuji. Ačkoliv normálně zprávy typu "desetkrát to opiš a pošli to dál" ignoruju, tady jde o něco jiného, je to něco jako "děkuji" těm, kteří se stali součástí našich dní, v mém případě i nocí, se kterými se svým způsobem dělíme jak o radosti tak i starosti, kteří nás inspirují, obohacují, ukazují život z jiných stránek, nutí k zamyšlení i k úsměvu. .....A tak i já posílám toto poděkování dál, hezky zahorka, aby ještě bylo kam ho poslat, neboť je matematicky nevyhnutelné, že pošle li každý oblíbený bloger toto ocenění dalším pěti oblíbeným, nebude za chvíli na blog.cz jediný "neoblíbený" bloger. Doufám, že toto mé poděkování přijmou: Punerank ...Která se potuluje po nocích virtuálním i jinými světy stejně jako já, milu...

.....Jen pro ty nejmladší, ztráta nevinnosti u dívky byla dříve poměrně poeticky nazývána ztrátou věnečku. Nechci tu ale rozebírat dědičný hřích, v dnešních souvislostech mi připadá přehnané nazývat něco takového vinou. .....Za nejtragičtější vinu dnešní civilizace považuji zarputilou snahu mít se líp a líp, až se budu mít nejlíp na celém světě a ruku v ruce s tím, mít moc, větší a větší až ..... a to naprosto bez ohledu na ostatní, nebo dokonce na jejich úkor. Není to jen o jednotlivcích, ti sami o sobě zase tak velký vliv nemají, spíš o skupinách, společenstvích, u kterých ani není jasné, kdo vlastně stojí v pozadí. Konají ve jménu lidstva, lidstvo potřebuje!.... nové zdroje, nová území, nové obzory. Všechno se to děje s jakousi anonymní setrvačností a ač je spousta lidí, kteří se snaží proti tomu bojovat, vítězství jsou nepatrná, ojedinělá a leckdy nemají dlouhého trvání, "pokrok" je pomalu, ale jistě převálcuje. Lidstvo zkrátka POTŘEBUJE. .....V běžném životě moc neuvažuj...

.....Předchozí část Pandorky naleznete ZDE . .....Je to možná zvláštní, ale mojí nejoblíbenější terapií byla ta pracovní. V tomto ročním období spočívala v hrabání a úklidu listí v parku kolem léčebny. Byla to po dlouhé době první vycházka ven, bylo neskutečně úlevné dýchat ten tlením prosycený chladný vzduch, brodit se po kolena v hromadách kaštanového listí, už promáčeného listopadovými dešti. Holé stromy, zatažené nebe, déšť, zima, jeden by řekl depresivní počasí, ale cítila jsem na sobě, jak mi to souznění nálad mých a přírody prospívá. Žádná přetvářka, žádné jásavé slunce, pestré barvy, úsměvy. Nic, všechno přesně v duchu deprese, temné, chladné, šedé, vlhké, tlející a tím kupodivu osvobozující. .....Jako bývalá zahradnice jsem hrábě ovládala "brilantně", nakonec touhle činností jsem v ZOO trávila několik let celé podzimy, až do prvního sněhu, a předjaří k tomu. Bylo to jako návrat k něčemu důvěrně známému a blízkému. Hledala jsem sama sebe po střípkách, radovala se z ka...

.....Když mi dneska ráno s trochou hrůzy v očích Rézka oznámila, že je pátek třináctého, vzpmněla jsem si na jeden takový pátek , který, ač se zdál být zpočátku smolným, vrátil mi nakonec po dlouhých pěti letech schopnost být šťastná. .....Psal se rok 1995, Rézce byly čtyři roky a žila jsem více méně jen pro ní. V mém osobním životě bylo pusto prázdno a já ani neměla chuť na tom něco měnit. Jiný názor ovšem měla Zuzka, která v té době už byla vdaná za svého vyvoleného, původem cizince a očekávala radostnou událost. Její pocity všudypřítomného a všeobjímajícího dokonalého rodinného štěstí, podpořené notně "hnízdícími" hormony, jsem nejspíš kazila jen já, její nejlepší kamararádka, která nejevila ani ten nejmenší zájem o to, učinit svůj život dokonale rodinným. Dokázala být vždy velmi přesvědčivá, když jí o něco šlo, ale teď, s hormonální bouří v zádech, byla potencionálně nebezpečná a nebylo radno jí v čemkoli odporovat. Nepříliš nadšená jsem tedy svolila, že v pátek vyrazím s...

.....Aneb, mám toho už dost. Tři celé dny se tady snažím napsat článek, nic důležitého, jen pár slov o úlevě a (a v tom je nejspíš kámen úrazu) pár fotek. Počítač odmítá spolupracovat, nechce fotky načítat, celý se sekne a stojíme (sedíme) tu proti sobě jak dva berani, zakleslí rohy do sebe a ani jeden nechceme ustoupit. Házím bílý šátek do ringu, vzdávám to, jen si trochu postěžuju, jak mě technika nemá ráda a třeba se i najde někdo, kdo mi vysvětlí proč. .....Paradoxem je, že ať už byly Vánoce jakékoliv, Ježíšek byl štědrý. Až moc štědrý a taky maličko nesoustředěný, neboť mi jeden dárek nadělil hned dvakrát. Vynechal k mé radosti spoustu těch maličkých zbytečností, získaných v "úžasných slevách nonekupteto však budou brzy Vánoce", které většinou nosil a přinesl foťák a ....ještě jeden foťák. Rézku inspirovalo nejspíš moje věčné hraní si s fotkami, tátu prozměnu to, že jeho vlastní přístroj v poslední době trávil mnohem víc času se mnou, než s ním, prostě se mu zastesklo, m...

Není to sice úplně v ten pravý čas, ale o upřímnosti mého přání nepochybujte. Na prahu nového roku chci Vám všem, kteří zavítáte na tyto stránky, popřát jen to nejlepší do příštích dvanácti měsíců: pevné zdraví, přízeň štěstí, stálost lásky, věrnost přátel, vysoké příjmy a nízké výdaje, inspiraci k tvorbě a radost ze života. Pokud jsem zapomněla na něco, co je pro Vás důležité, reklamujte přání v komentářích, chybějící fragment dodám. Ještě přání obrazem, to pro ty, kterým ještě po včerejší bujaré oslavě dělá problémy čtení.