Shrábnu na hromadu jako listí

.....všechny myšlenky uplynulých dvou měsíců, kdy jsem je nemohla svobodně rozvíjet za vašeho laskavého dozoru. Budiž řečeno, že většinu z nich vítr odvál k sousedům, či dál a já je nikde nahánět nebudu. Ty co zůstaly beztak za moc nestojí, což se dá předpokládat i o těch, co jsou fuč.

Ono je možná i přehnané říkat tomu hned myšlenky, vlastně mi tak nějak jde o zaplácnutí oné díry, která tu nedopatřením vznikla. Co kdybyste, nedejbože, byli ochuzeni o něco životně důležitého, co se v mém světě přihodilo mezi dvěma monitory.

.....Mimochodem, do mé útěšně se rozrůstající rodinky rubrik přibyla další (třídění je moje vášeň), taková, jakoby časosběrná. Spousta lidí má své deníčky, nočníčky, týdeníčky atd.,atd., kde se snaží pochytat to nej z daného časového období. Já jsem na takovou pravidelnost příliš lajdavá, nicméně, občas se v nedávné minulosti taky pošťourám a semo tamo z ní i něco vydoluju. Občasník je ale pořád ještě moc zavazující a pravidelná forma, a tak tedy ČASOBRANÍ - POZDNÍ SBĚR, neboť ani v nejmenším neslibuje jakoukoliv pravidelnou frekvenci. Navíc, pozdní sběr má vždycky víc času dobře dozrát.

.....Tak, co bychom tu měli, hmm, hnedle zkraje, ještě v září, jsem znovu, už po jánevímkolikáté, nečekaně zakopla o den svého zrození. Rézka, která ho posledních pár let úspěšně ignorovala se tentokrát vyznamenala, zpunktovala s Julkou velkolepou snídani do postele, celý den byla milá jak jarní kotě a nakonec jsem dostala vázu, do které jsem se zami..., no, zakoukala, už někdy v červnu v jednom zapadlém krámku, kde jsme byly. Udělala mi fakt radost, ale Rézka ještě mnohem větší.

A v noci, jsem dostala ještě jeden dárek. Manžel mi z poslední návštěvy doma přivezl jakousi rostlinku, která tu skoro dva roky postávala a nic moc se nedělo. Na začátku léta jsem jí přesadila a ona náhle začla růst a TEN večer poprvé vykvetla

(fotky jsou opět mobilní, čímž se snažím částečně omluvit jejich kvalitu)

A voněla, opravdu krásně voněla, vydržela přes noc a dopoledne začla pomalu vadnout.

A byl to dárek, ne že ne.

.....Dál tu máme...... posvícení. Břevnovské posvícení. Jo, to je ta událost, kterou se vám před dětmi zkrátka nepodaří utajit, podobně jako Vánoce, nebo Mikuláše. Vždycky to někde prosákne. Můžete si držet jazyk za zuby až zčerná, ale vždycky se najde nějaká milá sousedka, která se Julči zeptá: "tak co, jak se těšíš na posvícení, to si zase zařádíš, maminka tě povozí, nakoupí, nakrmí......." a maminka jde do vývrtky.

Nejde o to, že bych Juli chtěla tuhle slávu upřít, ale odpovídat stokrát denně na otázku: "a kdy už to bude?", "a můžu se povozit na......?" doplňte cokoliv, "a koupíš mi .......?" opět doplňte cokoliv, "a opravdu tam půjdeme?", "a kdy už to vlastně bude, já jsem to zapomněla" ; je prostě frustrující, zvlášť, když se to dozví tři týdny před.

Krásné počasí, které panovalo celou dobu, se právě na posvícenský víkend pokazilo, ale to by musel řádit tajfun i s tsunami, aby to (možná) Juli odradilo. Nechtěla jsem riskovat svoji duševní integritu a tak jsme vyrazili hned v sobotu po poledni.

Juli chtěla všechno, co viděla, jak taky jinak, ale dala se úspěšně krotit, Rézka chtěla jen a jen střílet (tedy na růže), já se toužila jen a jen zahřát, což se mi nakonec pomocí punče, grogu a punče částečně povedlo a Máťa chtěl jen spát, což se mu kupodivu dařilo i přes všechen ten řev, co se rozléhal široko daleko.

Bylo tu menší dilema, buď jíst nebo se bavit, jednohlasně jsme odsouhlasily zábavu, Juli si bez protestů zdlábla sváču z domova, statečně odmítla všechny ty sladkosti, co se kolem pohupovaly ve větru, všechny klobásy, langoše, gyrosy, párky v rohlíku, i pečenou kachnu (tedy tu jsme spíš statečně odmítly my s Rézkou) a vrhla se do víru kolotočů, autodromů, skákadel, houpaček, lochnesek a vodních labutí. Zatla jsem své mražené čelisti a vydrželi jsme až skoro do stmívání. Ale stálo to za to.

.....nebe šedé, ale nálada růžová

.....lochneska mi holky odnesla, než jsem zmáčkla spoušť

.....jízda nepovolenou rychlostí

.....splašená labuť

.....tak tohle bychom doma vážně potřebovali, gauč by si zhluboka oddechl (a co teprve já)

.....mami, já bych chtěla taky koníčka

.....minulost a současnost, takřka v objetí

.....Od posvícení už se babí léto trvale vzdalo podzimu, i když ten ještě letos úplně neukázal, co všechno dokáže.

Podzim, to je takové padavé období, nejdřív padá ovoce, kaštany, žaludy, potom mlhy, nakonec i listí a kdo ví, v závěru možná už i sníh. No a sem tam spadne i něco nečekaného.

.....na padající kaštany dole vždycky někdo čeká

.....podle toho, co letos popadalo žaludů, by měla být superkrutá zima

.....listí zdobí,....

.....a potom padá

....."padlá" mlha je k (ne)vidění často

....."padlý" drak, už zas tak často ne

.....ne vždy (do)padne všechno podle našich představ

....a pozor, podzimní padání postihuje opravdu lecos

.....a proto vyhlásily Zoubkové Víly na podzim stávkovou pohotovost.

.....Ještě jedno hromadné padání má podzim na svědomí a to je padání depresí.Schválně, od kolika známých, přátel, kolegů jste v posledních týdnech slyšeli: "padla na mě deprese". Možná padla i na vás, ale není divu. Podzim je jedno velké ukládání k spánku, příroda křičí: "tak vyčůrat a spát" a my, neposlušní, za to zkrátka musíme zaplatit. Jo, jo, mamince se neodmlouvá.

.....já tedy havrany ráda, ale někomu, by se tenhle výhled z okna mohl zdát poněkud depresivní

.....Co mě ještě pobavilo..........jo už vím. Pořád se zdražuje, ale jsou i tací, co zvolili jinou cestu, nezdražují, zmenšují. Já osobně teď nedokážu říct, co je mi milejší, ale mám trochu obavy, že bychom ty housky taky za čas v regálech vůbec nemuseli najít.

.....to nejsou krbové sirky, to je obyčejná krabička normálních zápalek

.....komu dělá problém najít housku, ať si začne zvykat na chleba, ten je zatím vidět

.....Tak přeju krásný zbytek podzimu a kdykoliv můžete, jděte spát, snad se na vás mamka příroda přestane zlobit.