Den třetí

.....Den třetí, den kdy přijel bagr.

.....Jsem konzervativní. Ale to už asi tušíte. Změny mého okolí a prostředí, se mně hluboce dotýkají a většinou je nevítám, ani když jsou, takzvaně, k lepšímu, například polní cesta versus asfalt.

Ještěže na takových povahách jako jsem já, nezávisí vývoj lidstva.

Úplně se vidím, kdesi v době kamenné. Ta neandrtálka, zuby nehty se držící výstupku u vchodu do jeskyně a zuřivě se bránící přestěhování se do luxusní "vilky" z dřevěných kůlů, propletených větví, oplácaných blátem a se slámovou střechou; kde se nesráží vlhkost na stěnách, neruší ozvěnou sílící chrápání neandrmanžela, neandrtchána, neandrtchyně, neandršvagrů a neandršvagrových a všech ostatních neandrpříbuzných, kde všechno není všech, ale jen moje a jeho a ostatní mají též svoje vlastní "vilky", v nich vlastní lůžka z větví, vlastní ohniště, slepice, hrnce, děti, kůže, ovce nebo kozy, nebo co já vím, co si to ochočili jako první; tak to jsem prosím já. Bráním se odejít z místa, které znám, které je mi drahé, ač k němu musím šplhat po kluzkých balvanech jako obtloustlý kamzík, ale ze kterého je vidět do kraje a na východ i západ slunce a vrcholky stromů jsou jako koberec, rozprostřený široko daleko.

Jsem konzervativní. Moji předci byli nejspíš rodem zpátečníků a majitelů konzerváren.

.....Nevím, kde se to ve mně bere, ta nechuť k "úpravám" krajiny, bourání starého a budování nového, jako by mi někdo překopával mé vlastní vzpomínky, moji minulost.

Jde samozřejmě hlavně o místa mně drahá a blízká, můj domov a moji chatičku, tu především.

Podle daných pravidel, bych spíš měla říkat chaloupku, neboť se jedná o domeček zděný, nikoliv dřevěný. Navíc je chaloupka slovíčko útulné a roztomilé. Pochopitelně, že sama chaloupka i přilehlá zahrada spadají, co se změn týká, zcela do mé kompetence a proto zde již dlouhá léta k žádným zásadním změnám nedochází, toleruji pouze rostlinstvo, které přirozeně bují, roste a mohutní, přičemž některé druhy jsou mnou samozřejmě potlačovány, spíš s menším, než větším úspěchem, jiným je nadržováno.

Krajina kolem a vesnice, ke které jsme přituleni, bohužel mému vlivu nepodléhá a tak jsou změny téměř na denním pořádku. Jsem čím dál haklivější na každý poražený strom, nový plot v místech, kde jsme si hrávali, zbouranou chalupu a postavené podnikatelské baroko, nicméně tyhle proměny doby máme za zády a když nechci, vidět je nemusím.

.....Dnes však dorazil bagr. "Obecní" cesta, která však bohužel ve skutečnosti obecní není, je totiž poskládaná z mnoha dílků skládačky, z nichž každý je v soukromém vlastnictví někoho jiného, se musí posunout zhruba o deset metrů dál, než je, aby uvolnila kus pozemku jeho majiteli. Dobrá, to ještě není až taková tragedie, trocha asfaltu, místo kamínků a trávy. Má to jiný háček. Jsme první (nebo poslední, jak se to vezme) pozemek ve vísce, na kopci a od naší zahrady se otvírá překrásný výhled do krajiny. Výhled, který je často komentován turisty a cyklisty, kteří vycházejíc (vyjíždějíc) z vesničky, zůstávají okouzleně stát, překvapeni náhlou proměnou okolí, neboť z Berouna až sem se pohybovali pouze lesem. Hlášky typu "podívej na tu krásu", "jé, to je nádhera", "páni, pojďte se podívat" slýcháme na dvorku běžně. Aktuální proslov, z posledního pobytu je poněkud jadrnějšího ražení "kurva, tomu říkám výhled", i on však procítěně reaguje na emoce, které člověk při pohledu na tu půvabnou krajinu musí pocítit.

.....Cesta, která se právě v místech, kde se krajina poprvé odhalí, rozdvojuje, aby oběhla kolem dokola ves a znovu se na stejném místě spojila, bude tedy zčásti posunuta. A aby obec (ke které přináležíme, avšak jejíž základna leží o pět kilometrů dál) dokázala, že i my, ač Popelka, co se rozpočtu týká, patříme pod její ochranná křídla, vyhradila kousek ze svých převzácných obecních pozemků, aby nám přinesla zažehnutou pochodeň civilizace, něco, co pozvedne úroveň naší vísky do nadoblačných výšin, něco, co nadobro zničí překrásnou podívanou, která tu byla pro každého.

Budeme mít parkoviště. No, parkoviště, řekněme parkovišťátko, tak deset míst, nic okázalého, spíš tak nějak přírodně pojaté, asfaltový obdélník uprostřed luk a polí, ale zato ten výhled! Které z mnoha větších a luxusnějších parkovišť, se může pyšnit rozhledem po chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, s panoramatem Hudlické skály?

Obrázek bohužel není úplně přesný, fotil ho děda cestou do lesa a tak je focen z jiného úhlu, poněkud posunutý, ale snad alespoň naznačí o čem mluvím.

.....Přidám ještě jeden a příště vyfotím doufám (když mám teď tak hezky vymetenou mobilní paměť) i ten pravý, správný pohled, snad ještě bez asfaltových jizev. I když, ten bagr se docela činil, na to, že byla neděle.

.....Dost pokažená neděle, bagr krom rámusu hodně prášil, okolo kroužil jak podrážděná vosa náklaďák se štěrkem, kdybych se posadila s kávou pod ořech, připadala bych si jak stavbyvedoucí na pauze. Vyklidili jsme tedy pole a vrátili se až v podvečer, kdy vše ustalo. Přes týden už se neukázali, pak jsme odjeli a tak ani netuším jak ta civilizační nákaza pokročila. No, aspoň se příště máme na co "těšit".