ČASOSTROJ

Stroj času mít, já nejspíš vím,

kam zpátky v čase zamířím.

Náš první pohled do očí,

který jak jiskra přeskočí.

A srdce přejde z chodu v cval.

Ten první den já vrátím zpět,

bude to pěkná řádka let,

však pro stroj času, co to je?

Má v jízdním řádu staletí,

tak je tu velká naděje,

že zpátky k tobě doletí.

Těch dní by jistě bylo víc,

jak nevynechat vůbec nic?

Ten první večer, pátou noc

a vší té hudby sladkou moc.

A tance vášeň, žár i klid.

A jízdu noční tramvají,

kdy slíbil jsi mi potají,

že už jen spolu napořád

a jak i v dobrém, tak i zlém,

budeme ruku v ruce stát,

občas i tančit životem.

Však, kdybych volbu měla jedinou,

ta hodina, by byla hodinou,

kdy odcházel jsi a byl jen sám,

tu hodinu já zpátky dám.

A budu s tebou, nenechám už čas,

aby vzal mi v proudu dní

tvůj pohled, pohled poslední.

Má ruka bude v dlani tvé,

mé rty řeknou, co měly říct,

tvůj strach se v lásce rozplyne,

já nepřála bych si nic víc.