Hodiny už samozřejmě umím hodně dlouho, ale najdou se okamžiky, kdy mám pocit, že je vidím poprvé v životě. Tak třeba jako dnes ráno, otevřu oči, tma pomalu přecháí v šero, jako každé ráno (závěsy), kouknu na budík, hlava neodpovídá, koukám dál, nic, koukám......bez odezvy, ovce v ohradě začínají poplašeně bečet, jako by se kolem plížil vlk, nebo valašský medvěd, ručičky jsou nějaké pošramocené, či co, nakloním hlavu na stranu, jakobych čekala, že se sesypou na místo, kde by dávaly smysl, ovce se začínají mačkat do panikařícího davu, fixuji očima ciferník, snažím se rozšifrovat jeho poselství, někde vzadu už to vím, ale vědomí to odmítá akceptovat, v hlavě mi zablikala výstražně rudá cedule 7:55 sraz u školy , snažím se tento digitální údaj srovnat s tím, co vidím přímo před sebou: malá těsně před osmou, velká ždibec za devítkou, malá............do prdele (ctnostní prominou) ohrada povolí a všechny moje uspořádané myšlenky a ranni zvyklosti se jak ty ovce rozprchnou a mizí v dál, každá
Komentáře
OdpovědětVymazat1 Janinka Janinka | Web | 24. května 2011 v 11:45 | Reagovat
Bude líp! Musí!
2 Mutinka Mutinka | Web | 24. května 2011 v 12:44 | Reagovat
smutná krása.. jak říká Janinka - musí být líp, musÍš tomu věřit :-)
3 jezura jezura | Web | 24. května 2011 v 14:50 | Reagovat
Opravdu plné smutku a žádnou chuť do života tam necítím! Určitě bude zase líp, ale musíš se snažit i ty! Máš přece děti a třeba tě ještě jednou potká velká láska, to nikdy nevíš! Tak se snaž neuzavírat se do sebe! Já vím, je to někdy těžké, ale jde to! MUSÍ! :-(
4 punerank punerank | E-mail | Web | 24. května 2011 v 19:05 | Reagovat
Aha a proto jsi načas prchla! Snad se vrátíš trochu nabitá:)))
5 signoraa signoraa | Web | 24. května 2011 v 22:27 | Reagovat
Věřím, že bude líp. Déšt venku i uvnitř se vyprší a vyjde Slunce, které odežene nicotu.
Moc ti to přeju. :-)
6 Čerf Čerf | Web | 25. května 2011 v 8:17 | Reagovat
Maratónci vědí, že nicota běhá dobře krátké a někdy i střední tratě, ale na ty dlouhé nemá naštěstí nikdy dost natrénováno. Že zatím vede, není sice pěkné pomyšlení, ale tyhle maratóny se nerozhodují na 10. ale tak na 35.kilometru. Vydrž, tou dobou se už bude nicota válet v prachu a marně čekat na plíce. A i do slunce je třeba se občas nutit.
7 adaluter adaluter | Web | 25. května 2011 v 15:59 | Reagovat
[1]:Já vím a čekám.Dík.
[2]: Já věřím, ono se to prostě střídá, někdy je hůř a někdy zas líp. Teď jde jen o to, aby se ten poměr otočil.
[3]: To nemůžu říct, že bych neměla žádnou chuť do života, holky jsou pro mě záchrané lano, jen prostě občas přijde chvilka silné beznaděje, pocit tak naléhavý, že z něj pak obtisk zůstane na papíře, když se ho snažím zachytit, pojmenovat. Pravda ale je, že na lásku, novou lásku vážně nemyslím, to ne. Já se musím naučit zase žít sama, vůbec přežít tuhle situaci, to ostatní nechávám na budoucnosti. Mě chybí to, co bylo, jiné mě teď nezajímá.
[4]: Nabitá, dobitá a trošku i zabitá. :-D
[5]: Já vím, že přeješ děkuju, déšť má i blahodárné účinky, já ho vlastně mám moc ráda, jen prostě bývá smutný, když připomíná slzy.
[6]: Vydržím, i když jsem spíš maratónský chodec, než běžec. Jinak bych běžela spíš nicotě v zádech. Já půjdu, jen půjdu, ale jistě. :-)
8 Čerf Čerf | Web | 25. května 2011 v 18:09 | Reagovat
[7]: - 6: Skvělé, i to bude na nicotu nakonec stačit, tím jsem si jistý!