Dětská říkanka naprosto o Ničem.

Nic je ticho po výkřiku,
Nic má v noci v moci kliku,
kliku mého pokoje,
kde se to Nic neděje.

Nic nebydlí pod postelí,
nečíhá dokud jsem bdělý,
nekrade se tiše ven,
když jsem spánkem uvězněn.

Nic nevrže, Nic neťuká,
Nic nešmátrá jako ruka,
až pod mojí peřinu,
kde snad strachy zahynu.

Křik se nese celým domem,
Nic se schová a já honem
bosý běžím ke dveřím,
už Ničemu nevěřím.

Máma přijde v okamžení
a říká mi "Nic tu není",
vyjde z mého pokoje
a já vím, že Nic tu je.

Jen co máma zavře dveře
Nic už z kouta znovu leze,
cestou nadme záclony,
rozsype mi bonbony.

Otevře si dveře skříně,
potom protáhne se líně,
jako by snad chtělo spát,
však nejdřív, si prý budem hrát.

Vytáhneme angličáky,
plyšáky a lego taky,
Nic je štěstím bez sebe,
prý jsem ho vzal do nebe.

Do oka se slza vkrádá,
konečně má kamaráda,
když se potom půlnoc blíží,
Ničemu se oči klíží.

A abyste to věděli,
usne v mojí posteli,
ještě chvíli na Nic koukám,
jak si spokojeně brouká.

Už Ničeho se nebojím,
jsem rád, že je v mém pokoji.

Komentáře

  1. Adaluter14. srpna 2020 v 22:11

    1 signoraa signoraa | Web | 19. dubna 2011 v 11:36 | Reagovat
    Kouzelné a já hledám slova, kterými bych vyjádřila, jak se mi to líbí. Obdivuju dar, který ti byl dán a opět jen tiše závidím. :-)

    2 Naty Naty | Web | 19. dubna 2011 v 11:56 | Reagovat
    Básnička se mi líbí, byť je o "ničem". Přesto to "NIC" vystihla.

    3 Madrak Madrak | Web | 19. dubna 2011 v 12:23 | Reagovat
    Na to že je to báseň o ničem, je naprosto dokonalá!Dobrá práce!

    4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 19. dubna 2011 v 12:42 | Reagovat
    Opravdu nádhera. Taky tiše i hlasitě závidím za poetický dar!

    5 adaluter adaluter | Web | 19. dubna 2011 v 13:58 | Reagovat
    [1]: Předpolí Hvězdy, je zřejmě velice inspirativní místo, tohle je za poslední týden druhá básnička, kterou jsem tam, cestou ze školky do Kauflandu, napsala, domů by to nepočkalo. :-D

    [2]: Díky, já i Nic jsme se moc snažili. :D

    [3]: Moc děkuji a co teprve, kdyby byla o Něčem. :-D

    [4]: Edith, děkuji, ale závidět netřeba, ty máš svých darů víc, než dost a také záviděníhodných. :-) Tvoje zapálení pro záležitosti potřebných, je víc než obdivuhodné.

    6 signoraa signoraa | Web | 19. dubna 2011 v 15:21 | Reagovat
    [5]: Asi nejde jen o to místo, které tě inspiruje. Jde hlavně o ten dar, který máš a který nám (závidějícím) chybí. Chodím mnohdy z Vypichu pěšky a zatím mě v těchto místech nic smysluplného nenapadlo.:-D

    7 Malkiel Malkiel | Web | 19. dubna 2011 v 18:56 | Reagovat
    To je úplně nanicovatá báseň z těch nejnanicovatějších. :D

    8 Malkiel Malkiel | Web | 19. dubna 2011 v 18:59 | Reagovat
    [6]: Signoroo, to buď ráda, že tě na Vypichu nic nenapadlo. ;-) Kdyby tě tam napadlo něco, tak by ti to mohlo i vypíchnout oči. :D

    9 divizna divizna | 19. dubna 2011 v 19:19 | Reagovat
    Ty máš opravdu velký dar, Luci, snad se dočkám, že ty své básničky vydáš jednou i knižně.

    10 pavel pavel | Web | 19. dubna 2011 v 20:13 | Reagovat
    Hezká a nápaditá. Bohužel už nevím jestli jsem se jako malej taky ničeho bál, ale nejspíše ano. I když jako dospělí se často taky ničeho bojíme, říkáme tomu například předtucha, nebo zlé tušení. ;-)

    11 Kerria Kerria | Web | 19. dubna 2011 v 21:20 | Reagovat
    Básnička je moc hezká. Také závidím dar. Sice jsem taky párkrát něco podobného veršům stvořila, ale průměrná frekvence je asi jedna báseň za 10 let.

    12 Janinka Janinka | Web | 19. dubna 2011 v 21:31 | Reagovat
    To je tak krásně melodické a hravé, tleskám! :-)

    13 poetiza poetiza | Web | 20. dubna 2011 v 15:20 | Reagovat
    Náš duben Březen vystřídal.

    14 FF FF | Web | 20. dubna 2011 v 15:21 | Reagovat
    Jééé, výborná!!! Tleskám a smekám :-)

    15 jezura jezura | Web | 21. dubna 2011 v 16:30 | Reagovat
    Vše už bylo řečeno! Parádní a duchaplné veršíky! Gratuluji k talentu! O_O

    16 punerank punerank | E-mail | Web | 23. dubna 2011 v 12:43 | Reagovat
    Jeee, já se bojím, jako to děcko, naštěstí to dobře dopadlo. je lepší si nic spřátelit:)))

    17 Vendy Vendy | Web | 2. května 2011 v 12:12 | Reagovat
    To je naprosto suprová básnička!
    Pětihvězdičková!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozutekly se mi ovce

Hodiny už samozřejmě umím hodně dlouho, ale najdou se okamžiky, kdy mám pocit, že je vidím poprvé v životě. Tak třeba jako dnes ráno, otevřu oči, tma pomalu přecháí v šero, jako každé ráno (závěsy), kouknu na budík, hlava neodpovídá, koukám dál, nic, koukám......bez odezvy, ovce v ohradě začínají poplašeně bečet, jako by se kolem plížil vlk, nebo valašský medvěd, ručičky jsou nějaké pošramocené, či co, nakloním hlavu na stranu, jakobych čekala, že se sesypou na místo, kde by dávaly smysl, ovce se začínají mačkat do panikařícího davu, fixuji očima ciferník, snažím se rozšifrovat jeho poselství, někde vzadu už to vím, ale vědomí to odmítá akceptovat, v hlavě mi zablikala výstražně rudá cedule 7:55 sraz u školy , snažím se tento digitální údaj srovnat s tím, co vidím přímo před sebou: malá těsně před osmou, velká ždibec za devítkou, malá............do prdele (ctnostní prominou) ohrada povolí a všechny moje uspořádané myšlenky a ranni zvyklosti se jak ty ovce rozprchnou a mizí v dál, každá
Další informace

Masáž varlat

.....No, no, no, klid, hezky zvolna dýchat, já to vysvětlím. Na ten nápad mě přivedl v komentářích Malkiel , tedy, ne na ten s masáží, na ten druhý. Když jsem prý pořád tak zvědavá (to slovo mě dost vystihuje), kdo mi baští střechu nad hlavou, mám si prý založit účet u Google Analytics a budu vědět i co měli moji čtenáři k snídani ( no přeci perníček). .....Nejdřív jsem jen mávla rukou, ale semínko padlo na úrodnou půdu a když jsme zjistily, že je to gratis, řekly jsme si, já a moje zvědavost, nakonec, proč ne? Nebudu (nebo budu?) tady rozebírat, jak jsem se o registraci (naprosto primitivní) pokoušela marně tři dny, vzteky málem lezla po stěně a sežrala myš (taky málem), když se mi v požadovaném okýnku stále znovu a znovu objevoval jedovatě žlutý (ještě teď mi stoupá tlak) trojúhelník s černým vykřičníkem a výstrahou, že sledování nebylo, sakra, pořád ještě zjištěno. A pak, po té, co jsem několikrát zjistila, že já jsem blbec a pak, že i počítač je blbec, jsem konečně uviděla tu vytou
Další informace

Bláta víc než po kolena

Ticho posledních deseti měsíců nemá příčiny ani technické, ani zdravotní a nejspíš ani žádné jiné, všeobecně obhajitelné. Sama o tom přemýšlím už dlouho, ale když píšu, tak jen na papír, nejsou to věci, které bych dokázala jen tak bezprostředně zveřejnit. Ne, nestalo se nic hrozného, nic tragického, nestalo se nic, co by se nedalo čekat, vlastně se jen pod neustálým únavným vlivem času a tlaku přiostřují rodinné a domácí podmínky a spolu s tím se změnil i můj postoj, můj pohled na věc, moje cítění. Moje JÁ je najednou někdo trochu jiný, někdo s kým se hůř snáším a koho moc nechápu. Ztrácím smysl pro humor a jsem tak zahlcena tím, co mě obklopuje, tíží a trápí, že nemám ani zdání, kam se poděl můj nadhled, který mi dřív dovoloval najít si z podobných šlamastyk cestu ven přes hraní si se slovíčky. Cítím se stará, za poslední rok jako bych se z "holky" proměnila ve stařenu. Snad jako by tenhle blog už ani nebyl můj..... Nicméně žiju a tímto to dávám na vědomí, omlouvám se, že js
Další informace