Jedinečná
Tato skladba pro mě navždy zůstane jedinečná, byla mojí svatební.
.
.
.
.
Rozutekly se mi ovce
Hodiny už samozřejmě umím hodně dlouho, ale najdou se okamžiky, kdy mám pocit, že je vidím poprvé v životě. Tak třeba jako dnes ráno, otevřu oči, tma pomalu přecháí v šero, jako každé ráno (závěsy), kouknu na budík, hlava neodpovídá, koukám dál, nic, koukám......bez odezvy, ovce v ohradě začínají poplašeně bečet, jako by se kolem plížil vlk, nebo valašský medvěd, ručičky jsou nějaké pošramocené, či co, nakloním hlavu na stranu, jakobych čekala, že se sesypou na místo, kde by dávaly smysl, ovce se začínají mačkat do panikařícího davu, fixuji očima ciferník, snažím se rozšifrovat jeho poselství, někde vzadu už to vím, ale vědomí to odmítá akceptovat, v hlavě mi zablikala výstražně rudá cedule 7:55 sraz u školy , snažím se tento digitální údaj srovnat s tím, co vidím přímo před sebou: malá těsně před osmou, velká ždibec za devítkou, malá............do prdele (ctnostní prominou) ohrada povolí a všechny moje uspořádané myšlenky a ranni zvyklosti se jak ty ovce rozprchnou a mizí v dál, každá...
1 Elle Elle | Web | 8. března 2011 v 21:58 | Reagovat
OdpovědětVymazatpekna =)
2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 10. března 2011 v 9:01 | Reagovat
Konečně jsem si přečetla tři poslední dějství a je mi do breku ještě víc než po písni G. Estefan. Jsme ráda, že dáváš na blog aspoň něco, že víme, že jsi. Končíš tím, že něco se děje v Tvé přítomnosti. Jak ráda bych Ti pomohla. Klidně i jen tichým sezením vedle Tebe. Email na mě máš. Mně také pohromy z přítomnosti nejdou psát. To minulé už když jde, tak je to fakt proces, který je přesně načasován. Ale taky trochu ovlivňuje přítomnost ... Doufám, že svou Pandořinu skříňku jednou ukončíš jako já CKMM, že ke své minulosti stojím čelem a nic to se mnou už nedělá. Všechny matky by potřebovaly celoživotní psychoterapii. Z facky Tvé matky se mi zvedl žaludek. Moc a moc na Tebe myslím.