SEX s EX na EX

.....Mezi vámi, co už přeci jen máte pár zkušeností za sebou, se jistě najdou tací, kteří byli postaveni před možnost, někdy lákavou, někdy lehce děsivou, nicméně i vzrušující.

Po delší době jste narazili (dejme tomu, že úplně náhodou) na svého ex.

Oči se střetnou a najednou prásk, jiskry létají všude kolem, div, že nemusí dorazit požární sbor. Je to plné potlačovaných vášní, v dokonalém poměru vyvážené strachem, co by, kdyby.

Jste trháni na kusy touhou, vrátit se do známé náruče a zároveň přísně varováni protivným rozumem, který blábolí cosi o nemožnosti vstoupit do stejné řeky.

Ať, pohodíte vzdorně hlavou, nemusí být stejná, může být lepší, snažíte se překřičet rozum, ale uvnitř se chvějěte obavami. Hnáni tím, co máme společného s většinou živých organismů a navíc tím, co přiznáváme jen vlastnímu druhu, tedy pudem (a rozhodně ne sebezáchovným) a (po)citem zvaným zamilovanost, se povětšině řítíme vstříc rozčarování.

Jenže, kdo by odolal , jsme jen lidé, není-liž pravda? Co tak k tomu ještě dodat? Leda snad pár veršíků.

Znovu si zaklepal

na vrátka mojí duše

a znal si kód,

tak pustila tě dál.

S bázní si zaklepal

já pustila tě, tuše,

že vážně neměla bych,

už jednou si to vzdal.

Zlehka si zaklepal

na dveře mojí touhy

a já vydechla vítej,

tak pojď jen dál.

Něžně si zaklepal

a za okamžik pouhý,

svět, co byl černobílý,

si barvy z duhy vzal.

Vroucně si zaklepal,

až tam, kde vášeň dříme,

můj tep se zrychlil

a dech se zrychlil s ním.

Horce si zaklepal

a i když oba víme,

že není stejné řeky,

já nabídla ti klín.

.

Zprudka si zabušil

na bránu mého srdce,

to náhle zaleklo se,

už příliš mělo ran.

Marně si zabušil,

ač klíč už mělo v ruce,

jen pokus jeden, pouhý,

nám věčností byl dán.