Vzpomínková

.....Když už jsme u toho ročního hodnocení a účtování, mám tu ještě jedno, neuvěřitelných osmnáct let staré.

Shodou okolností, ani tehdy ke mně nebyl život obrácen svou nejlaskavější tváří. Mé první dceři byl necelý rok a byly jsme samy.

Stále jsem se vzpamatovávala ze vztahu, který (dnes už můžu říct jen naštěstí) skončil ještě před dceřinným narozením a vzal mi nadlouho...., no vzal mi toho hodně a zůstal strach a samota.

.....Třeba se k tomu ještě někdy vrátím, je to sice období, na které opravdu nerada vzpomínám, ale které ze mě částečně udělalo toho člověka, lépe řečeno tu ženu, kterou jsem a spousta věcí, které se mi dějí v současnosti má kořeny právě v té neradostné době.

Ale konec, tady předkládám účtenku:

Rok bez jediného rýmu,

rok za nepřítomnosti verše,

rok šílení, hrůz, děsů, bolesti

a radosti,

rok dosud nezažitý,

cizí rok,

rok samoty ve dvou,

rok ticha, než promluvíš,

rok touhy po odpuštění,

po lásce,

po někom, kdo přijde

a utrhne konečně

poslední list z kalendáře.