Ujasněme si to

Jak se nám tak blíží páté narozeniny, Juli toto téma začíná zkoumat doslova ze všech stran.

"Mami, jak se jmenuje měsíc, co jsem se narodila?"

"Únor"

"A kde jsi byla v nemocnici?"

"V Motole".

"Jako si mě vyzvednout?" "Nebo si tam šla, že si měla tlustý břicho, plný mě?"

Komentáře

  1. Adaluter15. srpna 2020 v 21:36

    1 divizna divizna | 29. ledna 2011 v 8:53 | Reagovat
    "Nebo si tam šla, že si měla tlustý břicho, plný mě?" :-P
    To je nádhera, já čekám, kdy s něčím podobným přijde vnuk, ale máme jak tak koukám ještě víc než rok čas. :D
    Julince přeju moc, moc zdravíčka, štěstíčka a lásky. ☼

    2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 10:19 | Reagovat
    Syn měl páté 18. ledna:-) Od minulého týdne už řeší, kdy bude další leden.
    Budete psát něco na TT?

    3 Kiwie Kiwie | Web | 29. ledna 2011 v 12:28 | Reagovat
    Ha .. To je rozkošné .. !

    4 signoraa signoraa | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 14:03 | Reagovat
    Dětské otázky pramenící z čisté duše jsou kouzelné. Mezi mými dětmi je rozdíl 2 roky a 8 měsíců. Když jsem čekala dceru, tak syn věděl, že jí mám v bříšku a ptal se, jak se dostane ven. A když jsem odpovídala poněkud vyhýbavě, tak to uzavřel větou: "No přeci pojedeš do Motola, tam ti to břicho rozříznou a pak zalepí náplastí". Měl v tom chlapec jasno. Druhé těhotenství bylo rizikové, trávila jsem v Motole dost času, ale po té jeho větě jsem poněkud znejistěla a začala mít obavu, aby po všech předchozích peripetiích, nenásledoval ještě císařský řez. Naštěstí se mýlil. :-D
    Přeji Julince krásné narozeniny, štěstí a zdraví. :-)

    5 Teraxa Teraxa | Web | 29. ledna 2011 v 22:07 | Reagovat
    Malé děti jsou v tomhle věku tak roztomilé, hrozně zvídavé. Hlídala jsem takhle asi dva roky malou holčičku, teď už jí je asi pět let a ani já nestačila občas na ty její zvídavé otázky. Občas ale opravdu vyplodí něco, co mě naprosto usadí :D

    6 adaluter adaluter | Web | 30. ledna 2011 v 1:15 | Reagovat
    [4]:Jednoduché, technické chlapské řešení, no ne? Navíc, na řezání břicha dostaly dětičky návod od nás a už dávno, když jsme jim poprvé vyprávěli pohádku o Červené Karkulce. :-D

    [1]: Za přání moc děkuji a nenech se ukolíbat představou, že máte na takové otázky čas, ti mrňousové jsou nevypočitatelní. Dokud to proběhne takhle hezky doma, to jde, ale o co větší adrenalin je to třeba v plném autobuse. :-D

    7 adaluter adaluter | Web | 30. ledna 2011 v 1:18 | Reagovat
    [4]: PS: Samozřejmě mockrát děkuji za přání k narozeninám pro Juli.

    8 F. Svoboda Luciáš F. Svoboda Luciáš | E-mail | Web | 31. ledna 2011 v 6:00 | Reagovat
    proboha, jsem v rozpacích
    je to správně roztomilé, až se to mé dekadentní psyché příčí napsat :-)

    9 Lucka Lucka | Web | 3. února 2011 v 22:35 | Reagovat
    Naše děti si dlouho představovali porodnici jako prodejnu, kde jsou děti v poličkách. Jednou, když malý Vašík brečel a brečel, jeho starší sourozenec pronesl: "Já nevim mami, tohle se moc nepovedlo. Toho Vašíka jste prostě nevybrali dobře..." :D

    10 101% Cocotte 101% Cocotte | Web | 4. února 2011 v 0:44 | Reagovat
    Pááááni, to je úžasný! Já mám dva starší sourozence (bratr o osm let starší a sestra o 12 let) a jako malá jsem si myslela, že jsme se narodili současně a vozili nás v kočárku pro trojčata. Do určitého času jsem vůbec nevěděla, že člověk roste! :D

    11 Marky4 Marky4 | Web | 6. února 2011 v 20:17 | Reagovat
    :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozutekly se mi ovce

Hodiny už samozřejmě umím hodně dlouho, ale najdou se okamžiky, kdy mám pocit, že je vidím poprvé v životě. Tak třeba jako dnes ráno, otevřu oči, tma pomalu přecháí v šero, jako každé ráno (závěsy), kouknu na budík, hlava neodpovídá, koukám dál, nic, koukám......bez odezvy, ovce v ohradě začínají poplašeně bečet, jako by se kolem plížil vlk, nebo valašský medvěd, ručičky jsou nějaké pošramocené, či co, nakloním hlavu na stranu, jakobych čekala, že se sesypou na místo, kde by dávaly smysl, ovce se začínají mačkat do panikařícího davu, fixuji očima ciferník, snažím se rozšifrovat jeho poselství, někde vzadu už to vím, ale vědomí to odmítá akceptovat, v hlavě mi zablikala výstražně rudá cedule 7:55 sraz u školy , snažím se tento digitální údaj srovnat s tím, co vidím přímo před sebou: malá těsně před osmou, velká ždibec za devítkou, malá............do prdele (ctnostní prominou) ohrada povolí a všechny moje uspořádané myšlenky a ranni zvyklosti se jak ty ovce rozprchnou a mizí v dál, každá
Další informace

Masáž varlat

.....No, no, no, klid, hezky zvolna dýchat, já to vysvětlím. Na ten nápad mě přivedl v komentářích Malkiel , tedy, ne na ten s masáží, na ten druhý. Když jsem prý pořád tak zvědavá (to slovo mě dost vystihuje), kdo mi baští střechu nad hlavou, mám si prý založit účet u Google Analytics a budu vědět i co měli moji čtenáři k snídani ( no přeci perníček). .....Nejdřív jsem jen mávla rukou, ale semínko padlo na úrodnou půdu a když jsme zjistily, že je to gratis, řekly jsme si, já a moje zvědavost, nakonec, proč ne? Nebudu (nebo budu?) tady rozebírat, jak jsem se o registraci (naprosto primitivní) pokoušela marně tři dny, vzteky málem lezla po stěně a sežrala myš (taky málem), když se mi v požadovaném okýnku stále znovu a znovu objevoval jedovatě žlutý (ještě teď mi stoupá tlak) trojúhelník s černým vykřičníkem a výstrahou, že sledování nebylo, sakra, pořád ještě zjištěno. A pak, po té, co jsem několikrát zjistila, že já jsem blbec a pak, že i počítač je blbec, jsem konečně uviděla tu vytou
Další informace

Bláta víc než po kolena

Ticho posledních deseti měsíců nemá příčiny ani technické, ani zdravotní a nejspíš ani žádné jiné, všeobecně obhajitelné. Sama o tom přemýšlím už dlouho, ale když píšu, tak jen na papír, nejsou to věci, které bych dokázala jen tak bezprostředně zveřejnit. Ne, nestalo se nic hrozného, nic tragického, nestalo se nic, co by se nedalo čekat, vlastně se jen pod neustálým únavným vlivem času a tlaku přiostřují rodinné a domácí podmínky a spolu s tím se změnil i můj postoj, můj pohled na věc, moje cítění. Moje JÁ je najednou někdo trochu jiný, někdo s kým se hůř snáším a koho moc nechápu. Ztrácím smysl pro humor a jsem tak zahlcena tím, co mě obklopuje, tíží a trápí, že nemám ani zdání, kam se poděl můj nadhled, který mi dřív dovoloval najít si z podobných šlamastyk cestu ven přes hraní si se slovíčky. Cítím se stará, za poslední rok jako bych se z "holky" proměnila ve stařenu. Snad jako by tenhle blog už ani nebyl můj..... Nicméně žiju a tímto to dávám na vědomí, omlouvám se, že js
Další informace