NENÁVRATNÁ

.....No, co napsat, ty úvody k básničkám, mi moc nejdou. Píšu je pod vlivem pocitů, zavalena lavinou emocí a procitám, až když je "po všem".
Já sice samozřejmě tuším, co tak asi chtěl básník říci, ale návody k nim přidávat nebudu. Každý má struny poetična naladěné jinak, něco na nich zarezonuje, něco zaskřípe a žádné rozbory už na tom nic nezmění.






Není už dne k odpočinku,
k zastavení,
k navrácení
do klidných vod
a mezi trávy,
jejichž stébla ševelí
píseň podzimu,
melancholický popěvek
zašlých okamžiků,
kroků do minula
a vůně dávno darovaných květin.

Lampiónky, svíčky blikotavé
bludičky osudu
vábící dál a dál
a dál
bludištěm bažin
po uzoučkých stezkách náhod
vedou, lákají, slibují
vyhrožují, matou
a není už dne k odpočinku,
k zastavení,
k navrácení.

Komentáře

  1. Adaluter15. srpna 2020 v 22:08

    1 m. m. | Web | 14. ledna 2011 v 11:57 | Reagovat
    Já úvody radši nepíšu vůbec. Stejně si tam pak každej najde to svoje a krom toho, poesie mluví sama za sebe, netřeba ji vysvětlovat nebo uvádět :)

    2 divizna divizna | 14. ledna 2011 v 15:41 | Reagovat
    tahle se mi taky moc líbí :-)

    Ta vůně darovaných květin mě teď právě dostala.
    Je to víc, než tři roky, kdy jsem naposledy držela v rukou kytičku od někoho hodně blízkého. Stále se snažím si tu vůni vybavit :-|

    3 ratuska ratuska | Web | 14. ledna 2011 v 16:14 | Reagovat
    Není už dne k navrácení...

    4 pavel pavel | Web | 14. ledna 2011 v 17:53 | Reagovat
    báseň nakonec stejně píšeme hlavně pro sebe, takže není potřeba k ní nic vysvětlovat... aspoň se v nich ale můžeme k těm okamžikům vracet a prožít je v myšlenkách... co nám taky jiného zbývá.
    ten tvůj profil by mohl být o mne. :-D

    5 signoraa signoraa | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 20:50 | Reagovat
    Ta básnička se mi líbí, nevím proč mi při jejím čtení přišlo na mysl - "je konec láskám, konec nenávistím a není návratu" (Nezval). Asi ta poslední slova.
    Vypadá to jednoduše, ale je to složitá záležitost psát poezii. Kdysi v dávnověku jsem také učinila pár pokusů, do kterých jsem vpisovala své pocity a emoce. Ale už to odvál čas. :-)

    6 Čerf Čerf | Web | 15. ledna 2011 v 14:25 | Reagovat
    K navrácení asi ne, ale k zastavení je čas vždycky. Ať už k odpočinku nebo k nadýchnutí. Zajímavé věci. Nevadí-li to, občas nakouknu :-).

    7 Kleopatra Kleopatra | Web | 15. ledna 2011 v 19:51 | Reagovat
    Já mám dojem, že úvody k basním se psát nedají... To, že to jebáseň znamená... no prostě, že básni předmluva nesluší :-)

    8 Christine Christine | Web | 16. ledna 2011 v 21:21 | Reagovat
    Dobré ;-)

    9 divizna divizna | 17. ledna 2011 v 12:22 | Reagovat
    Jen jsem zaskočila pozdravit :-)

    10 Lennroe Lennroe | Web | 17. ledna 2011 v 22:26 | Reagovat
    Lampiónek je krásné slovo. :-) Já básničky komentuji nerada. Zdá se mi hloupé napsat jen, že se mi líbí, ale zase co jiného, když se mi doopravdy líbí?

    11 adaluter adaluter | Web | 23. ledna 2011 v 22:53 | Reagovat
    Moc všem děkuji za pochvalu, jsem ráda že povětšinou nepovažujete úvody k básním za nezbytné, zbavuje mě to pocitu povinnosti. Jen je mi někdy líto, básničku sem jen tak pohodit, samotinkou, opuštěnou a mám pocit, že si zaslouží alespoň nějaký skromný doprovod. :-D

    12 Beata Serrena Graćio (prostě S.) Beata Serrena Graćio (prostě S.) | Web | 24. února 2011 v 9:24 | Reagovat
    Nezlob se, ale je to tak krásný, že jsem si toho udělala písničku a hraju jí na kytaru. Nádherný, vážně. :)

    13 Reina-sun Reina-sun | Web | 22. března 2011 v 23:39 | Reagovat
    Nádherná, procítěná báseň. Jsi určitě hrozně emotivní a citlivá...Skvělé!

    14 Tristia Tristia | E-mail | Web | 23. března 2011 v 18:20 | Reagovat
    Moc pěkná surrealistická básnička :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozutekly se mi ovce

Hodiny už samozřejmě umím hodně dlouho, ale najdou se okamžiky, kdy mám pocit, že je vidím poprvé v životě. Tak třeba jako dnes ráno, otevřu oči, tma pomalu přecháí v šero, jako každé ráno (závěsy), kouknu na budík, hlava neodpovídá, koukám dál, nic, koukám......bez odezvy, ovce v ohradě začínají poplašeně bečet, jako by se kolem plížil vlk, nebo valašský medvěd, ručičky jsou nějaké pošramocené, či co, nakloním hlavu na stranu, jakobych čekala, že se sesypou na místo, kde by dávaly smysl, ovce se začínají mačkat do panikařícího davu, fixuji očima ciferník, snažím se rozšifrovat jeho poselství, někde vzadu už to vím, ale vědomí to odmítá akceptovat, v hlavě mi zablikala výstražně rudá cedule 7:55 sraz u školy , snažím se tento digitální údaj srovnat s tím, co vidím přímo před sebou: malá těsně před osmou, velká ždibec za devítkou, malá............do prdele (ctnostní prominou) ohrada povolí a všechny moje uspořádané myšlenky a ranni zvyklosti se jak ty ovce rozprchnou a mizí v dál, každá
Další informace

Masáž varlat

.....No, no, no, klid, hezky zvolna dýchat, já to vysvětlím. Na ten nápad mě přivedl v komentářích Malkiel , tedy, ne na ten s masáží, na ten druhý. Když jsem prý pořád tak zvědavá (to slovo mě dost vystihuje), kdo mi baští střechu nad hlavou, mám si prý založit účet u Google Analytics a budu vědět i co měli moji čtenáři k snídani ( no přeci perníček). .....Nejdřív jsem jen mávla rukou, ale semínko padlo na úrodnou půdu a když jsme zjistily, že je to gratis, řekly jsme si, já a moje zvědavost, nakonec, proč ne? Nebudu (nebo budu?) tady rozebírat, jak jsem se o registraci (naprosto primitivní) pokoušela marně tři dny, vzteky málem lezla po stěně a sežrala myš (taky málem), když se mi v požadovaném okýnku stále znovu a znovu objevoval jedovatě žlutý (ještě teď mi stoupá tlak) trojúhelník s černým vykřičníkem a výstrahou, že sledování nebylo, sakra, pořád ještě zjištěno. A pak, po té, co jsem několikrát zjistila, že já jsem blbec a pak, že i počítač je blbec, jsem konečně uviděla tu vytou
Další informace

Bláta víc než po kolena

Ticho posledních deseti měsíců nemá příčiny ani technické, ani zdravotní a nejspíš ani žádné jiné, všeobecně obhajitelné. Sama o tom přemýšlím už dlouho, ale když píšu, tak jen na papír, nejsou to věci, které bych dokázala jen tak bezprostředně zveřejnit. Ne, nestalo se nic hrozného, nic tragického, nestalo se nic, co by se nedalo čekat, vlastně se jen pod neustálým únavným vlivem času a tlaku přiostřují rodinné a domácí podmínky a spolu s tím se změnil i můj postoj, můj pohled na věc, moje cítění. Moje JÁ je najednou někdo trochu jiný, někdo s kým se hůř snáším a koho moc nechápu. Ztrácím smysl pro humor a jsem tak zahlcena tím, co mě obklopuje, tíží a trápí, že nemám ani zdání, kam se poděl můj nadhled, který mi dřív dovoloval najít si z podobných šlamastyk cestu ven přes hraní si se slovíčky. Cítím se stará, za poslední rok jako bych se z "holky" proměnila ve stařenu. Snad jako by tenhle blog už ani nebyl můj..... Nicméně žiju a tímto to dávám na vědomí, omlouvám se, že js
Další informace