Jedna pro uni-sex

.....Tak především, chci moc poděkovat za nesmírně milý a laskavý komentář od tebe, ještě teď se červenám, neboť zcela upřímně, jediná chvála, kterou za poslední roky slýchám, zní asi takhle :"Dík za večeři, bylo to dobrý."

.....A teď k tomu štěstí a optimismu, já sama jsem si tohle téma pro sebe řešila už před "dávnými" patnácti lety, kdy jsem zjistila, že počet mých neveršovaných veršovánek, nepřímou úměrou souvisí právě s pocity štěstí.

Tehdy mě to zaujalo natolik, že jsem se tu myšlenku pokusila z(ne)veršovat. a nyní ti ji tedy věnuji (ač není o co stát), jako vysvětlení toho, proč, až budu moci konečně zase dýchat, nebo se dokonce smát, tady asi moc básniček nenajdeš.

V básních často pláču

a málo se směju,

snad je to tím,

že píšu sama,

když dno je na dosah

a půlnoc kvete.

To smutek,

jak pavouk

vylézá z koutů duše,

motá mě do svých sítí

a já se směju,

když slunce svítí.

To, ale

neumím zas psát.