Je to jen vaše vina

.....Ano, ano čtete dobře, obviňuji vás.

Vás všechny , kteří neustále líbáni múzami, tvoříte duchaplné články, skládáte nádherné básně, zvěčňujete úchvatné záběry, hravě si poradíte s jakýmkoliv výtvarným nástrojem od tužky až po olej.

Obviňuji vás, protože právě jen kvůli vám, mi nezbývá čas na líbání s mojí vlastní múzičkou.

.....Neustále poletuji od jednoho k druhému se strachem, aby mi něco neuteklo, aby ani jediná originální myšlenka nepřišla na zmar. A pak píšu , ale jen komentáře. Samé komentáře, protože si prostě nedokážu nechat svůj názor pro sebe.

Vždycky jsem byla spíš glosátor, než vypravěč, hlavně v reálném životě, trávím naprostou většinu času nasloucháním, bohužel v poslední době jaksi není komu naslouchat.

Jsem jak v karanténě a tak jsem se vrhla na vás a stejně jako v reálu, zase poslouchám cvrkot a semo tamo utrousím nějaké to "moudro".

.....Ale zpět ku problému, to že většinou jen tiše naslouchám, vás ještě nezbavuje viny za to, že mě prakticky nepustíte ke slovu.

Je vás tolik, to je přeci nečestné a nesportovní, taková přesila.

.....Dobře, ani já nejsem bez viny, je to už závislost a nevěřila bych, že se může rozjet tak rychle. Takže vás budu nejspíš dál obíhat, přikládat ucho na vaši zeď a naslouchat, co se děje za ní a potom na ní čmárat svoje, ve většině případů obdivné a lehkou závistí podbarvené, rozumy. Takže, je to vaše vina, ale budiž vám, za vaše zásluhy, odpuštěno!