Bolest duše, aneb moje, čistě osobní, teorie

.....Pár bolestí už jsem v životě zažila, od bolestí zubů, přes ledvinovou koliku, až ke dvěma

porodům. A věřte nebo ne, nic z toho, bych si nemusela zopakovat.

Jenže je ještě jedna bolest, bolest, která člověka přesáhne a posléze pohltí tak, že sám sobě, se stane příčinou těch nejhorších utrpení. A v té chvíli, bych radši, s ledvinovou kolikou a bolavým zubem, rodila dvojčata.

Mluvím o depresi, přesněji, mluvím o diagnóze deprese, nikoliv o "depce", únavě životem, smutku, blbé náladě, nebo o tom, co prožíváme každé pondělí ráno, když je třeba se znovu dostat do pracovních kolejí.

Na tohle všechno opravdu mohou zabrat oblíbené rady, typu: vzchop se přece, vyjdi si s přáteli, poper se s tím, jdi si zaběhat, zacvičit, zatancovat, pořádně se opři do práce, pusť si pěknou hudbu, usměj se, hned bude líp, raduj se ze života, z maličkostí a tak dál a dál, každý máte jistě svůj vlastní, zaručený návod, jak dostat své bližní z jejich splínů.

Pevná vůle, to je základ, vůlí člověk zvládne všechno.

.

.....Jistě všichni víte, co je to AIDS, nebo HIV virus. A nespíš také víte, jaký je jeho mechanismus působení v lidském těle.

Napadá právě ty buňky, které nás mají před infekcí bránit, zprvu nenápadně, vždy se na chvíli odmlčí a znovu zaútočí, pomalu , krok za krokem, tiše likviduje to, co nás má chránit.

Ze zálohy ničí naši schopnost bojovat a v závěrečné fázi, otevírá dokořán brány našeho organismu i těm sebemenším infekcím, které se, bez přítomnosti imunity, rozrůstají do obludných rozměrů a mohou zabíjet.

.

.....Možná se teď cítite poněkud zmateni, někteří z vás, už možná tuší, že se chystám pronést

nějaké zásadní prohlášení. No, zásadní, snad pro mě, za dlouhých dvacet let jsem si sama pro sebe stvořila svoji definici deprese (ne že by mi to nějak pomohlo, ale jak se říká, poznej svého nepřítele).

Deprese je něco jako HIV duše. První, co napadne, je to, čím bychom se proti ní mohli bránit, vůli a radost ze života, následují sebedůvěra a nakonec i sebeúcta.

Zpočátku nenápadně, krok za krokem, tiše likviduje to, co nás má chránit. Ze zálohy ničí naši schopnost bojovat a v závěrečné fázi otevírá dokořán brány naší duše i těm sebemenším problémům, které se bez přítomnosti vůle, radosti ze života a sebeúcty rozrůstají do obludných rozměrů a mohou zabíjet.

.....Deprese je vážná nemoc, občas končící smrtí.Sama podstata slova sebevražda naznačuje,

že bychom tuto smrt, tento konec, snad nějak mohli sami ovlivnit.

Jistě, samozřejmě, léčbou, dlouhodobou, střídavě úspěšnou, někdy i méně úspěšnou léčbou. Ale málokdy vůlí, či povinnou radostí ze života.

Stejně jako na HIV, ani na depresi nepomáhá vyrazit si s přáteli.

Mimochodem, takové hurá akce, můžou vážnou depresi paradoxně prohloubit. Teprve ve společnosti smějících a bavících se lidí, poznáte pravou hloubku svého zoufalství a beznaděje a ještě se přidá pocit viny, že oni se tak snaží a vy jste tak neschopní a nevděční, že vám není líp. To už je lepší s tím, komu chceme pomoci, zůstat doma, povídat si, nebo spíš společně mlčet, dopřát mu ten pocit, že tu jsme, ale nečekáme od něj, že jen proto se mu uleví.

.....Psychiatr. Pokud narazíte na dobrého, máte boj s depresí z poloviny vyhraný, pokud ne, je

těžké, se pod vlivem nemoci odhodlat zkoušet štěstí znovu.

Nikoho nepřesvědčuji, jen doporučuji (a to je rada spíš pro blízké a přátele) pozeptat se, informovat se předem. Protože pokud někdo propadne depresi (a zejména, když je to poprvé), je paralyzovaný, vyděšený a má pocit, že návštěvou psychiatra, jen potvrdí svoji teorii, že se "zbláznil", což samozřejmě popírá, protože tím přiznáním končí dosavadní svět, tak jak ho znal a může přijít naprosto cokoliv.

Žádný jiný nemocný, se tolik nezdráhá navštívit lékaře, jako ten, který trpí depresí. Neznámého se bojíme všichni, což teprve někdo, kdo se právě propadá do nejtemnějších hlubin svého pekla.

Takže pokud už se vám podaří, přesvědčit ho k návštěvě lékaře, zkuste objektivně pomoci i s jeho volbou, napodruhé už byste v přesvědčování úspěšní být nemuseli a to může mít vážné následky.

.....Tolik moje teorie o depresi, jako hlavní příčině sebevražd, vytvořená, bohužel, na základě

vlastních zkušeností. A jestli najdu odvahu, čas a správná slova, možná ještě stihnu přidat můj osobní příběh, vytažený z pandořiny skříňky.