Krize nebo konec ?

.....Jsou to dnes tři týdny, co jsem poprvé pustila své já do virtuálního světa prostřednictvím tohoto blogu. A teď se nějak nemůžu pohnout z místa.

Ono totiž, (rozumněj mé já) se v něm trošičku ztratilo.

Nebo se toulá. Brouzdá z blogu na blog, pozoruje, srovnává, nasává atmosféru, tu žasne, tu se děsí a začíná pochybovat a zvažovat.

Je tu hodně dobrých autorů, někdy se začtu tak, že mě v té chvíli vlastní psaní ani nezajímá. Jsou skvělí, jsou vtipní, jsou originální a mě přepadá úzkost.

Pak je tu spousta autorů horších, nebo ještě horších a taky veliká skupina lidí, které ani nelze nazvat autory, protože jejich tvorba, vlastně vůbec není "jejich" tvorbou.

A přesto i oni, jsou ve většině případů dál než já, přinejmenším v technické stránce designu ( co na tom, že je blikající a plný obrázků hvězd a hvězdiček, oni je tam zvládli dát, což je rozhodně nad mé technické schopnosti).

.....A zase se dostávám k té úzkosti, má to smysl dávat se všanc, tvořit na pranýři a když už ano, pak riskovat, že vzhled mého blogu případné čtenáře odradí ještě dřív, než přečtou pár slov a oni odklikají jinam? A tak už pár dní k počítači usedám a po několika hodinách zase vstávám, aniž bych tu zanechala stopu.

Chodím okolo toho, jak kolem horké kaše a dost dobře nechápu, proč to všechno. Hlavním důvodem založení této stránky byl přetlak uvnitř a současně prázdnota kolem, nicméně můj přístup to všechno jen zhoršil, protože od doby, co bych mohla a měla psát sem, nejsem schopná svěřit se ani papíru, což býval dosud můj jediný ventil.

.....Takže tlak roste, sílí a já šílím.

Jestli se rychle nerozhoupu, tak to tady snad budu muset zabalit a musím přiznat, že to by mě dost mrzelo, už jen proto, že se nechci vzdát naděje, že i já jednou pod mým článkem, najdu sem tam nějaký komentář, a čísla v toplistu budou ukazovat i jiné návštěvy, než moje vlastní, když se jdu podívat zda ještě žije- tedy můj BLOG.