Jak jinak DÉJÁ VU (aneb -nevím, kdo je to tetička wikipedie)

.....Děkuji všem, kteří mi pomohli stvořit mé malé, prosté dílko, neboť jsem až doposud byla přesvědčena, že toto téma vynechám, avšak vy (vy víte kdo) jste mi poskytli inspiraci, kterou prostě nebylo možné ignorovat.
Ještě jednou díky.


Déjá vu, déjá vu,
to téma už mě nebaví,

už mě z toho bolí hlava

jak tu každý k dobru dává,

co, kdy a kde o tom čet,

opakují jen pár vět.

Já to zažil a ty taky

jaké pak s tím saky paky

a tak dnes i Deža ví,

co to je mít déjá vu.


Ještě nepatrnou poznámečku, to zvláštní, cize znějící slovní spojení v úvodu a samozřejmě i v závěru básně čtěte prosím deža ví, tedy stejně jako Deža ví, ono by se mi to pak nerýmovalo. DÍK.

Komentáře

  1. Adaluter16. srpna 2020 v 0:58

    1 Taychi Taychi | Web | 29. listopadu 2010 v 6:33 | Reagovat
    :D To zní, jako kdyby ti pomáhal zlý Vordemort! (Och máj gád, řekla jsem jeho jméno)

    2 uni-sex uni-sex | Web | 29. listopadu 2010 v 12:33 | Reagovat
    Já Deža ví jednou zažila, byl to zvláštní pocit.
    Jinak chválím a chválím, pěkná básnička.

    No, ten věnec vypadá na fotce trochu líp, než ve skutečnosti. :-D
    Díky ;-)

    3 adaluter adaluter | Web | 29. listopadu 2010 v 12:39 | Reagovat
    [1]: Kdo ví? :-P

    4 adaluter adaluter | Web | 29. listopadu 2010 v 12:41 | Reagovat
    [2]:Tak snad manželovi aspoň zachutná,když už se nezalíbil. :-D

    5 mondieu mondieu | 2. prosince 2010 v 20:25 | Reagovat
    Ahoj, tuhle jsem se bavila s jedním pánem znalým jazyka francouzského a tak trochu si z něj vystřelila...zcela vážně jsem se ho zeptala, jestli existuje opozitum k výrazu déja vu...po pěti minutách usilovného čelavraštění jsem ho vysvobodila a pravila: "Přece Deža neví!"

    6 adaluter adaluter | Web | 4. prosince 2010 v 0:19 | Reagovat
    [5]:Ale no tak, on si mohl hlavu zlámat a ty si z něj děláš šprťouchlata, doufám,že se aspoň zasmál.

    7 mondieu mondieu | 6. prosince 2010 v 0:42 | Reagovat
    Zasmál, je hrdým majitelem smyslu pro humor;).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozutekly se mi ovce

Hodiny už samozřejmě umím hodně dlouho, ale najdou se okamžiky, kdy mám pocit, že je vidím poprvé v životě. Tak třeba jako dnes ráno, otevřu oči, tma pomalu přecháí v šero, jako každé ráno (závěsy), kouknu na budík, hlava neodpovídá, koukám dál, nic, koukám......bez odezvy, ovce v ohradě začínají poplašeně bečet, jako by se kolem plížil vlk, nebo valašský medvěd, ručičky jsou nějaké pošramocené, či co, nakloním hlavu na stranu, jakobych čekala, že se sesypou na místo, kde by dávaly smysl, ovce se začínají mačkat do panikařícího davu, fixuji očima ciferník, snažím se rozšifrovat jeho poselství, někde vzadu už to vím, ale vědomí to odmítá akceptovat, v hlavě mi zablikala výstražně rudá cedule 7:55 sraz u školy , snažím se tento digitální údaj srovnat s tím, co vidím přímo před sebou: malá těsně před osmou, velká ždibec za devítkou, malá............do prdele (ctnostní prominou) ohrada povolí a všechny moje uspořádané myšlenky a ranni zvyklosti se jak ty ovce rozprchnou a mizí v dál, každá
Další informace

Masáž varlat

.....No, no, no, klid, hezky zvolna dýchat, já to vysvětlím. Na ten nápad mě přivedl v komentářích Malkiel , tedy, ne na ten s masáží, na ten druhý. Když jsem prý pořád tak zvědavá (to slovo mě dost vystihuje), kdo mi baští střechu nad hlavou, mám si prý založit účet u Google Analytics a budu vědět i co měli moji čtenáři k snídani ( no přeci perníček). .....Nejdřív jsem jen mávla rukou, ale semínko padlo na úrodnou půdu a když jsme zjistily, že je to gratis, řekly jsme si, já a moje zvědavost, nakonec, proč ne? Nebudu (nebo budu?) tady rozebírat, jak jsem se o registraci (naprosto primitivní) pokoušela marně tři dny, vzteky málem lezla po stěně a sežrala myš (taky málem), když se mi v požadovaném okýnku stále znovu a znovu objevoval jedovatě žlutý (ještě teď mi stoupá tlak) trojúhelník s černým vykřičníkem a výstrahou, že sledování nebylo, sakra, pořád ještě zjištěno. A pak, po té, co jsem několikrát zjistila, že já jsem blbec a pak, že i počítač je blbec, jsem konečně uviděla tu vytou
Další informace

Bláta víc než po kolena

Ticho posledních deseti měsíců nemá příčiny ani technické, ani zdravotní a nejspíš ani žádné jiné, všeobecně obhajitelné. Sama o tom přemýšlím už dlouho, ale když píšu, tak jen na papír, nejsou to věci, které bych dokázala jen tak bezprostředně zveřejnit. Ne, nestalo se nic hrozného, nic tragického, nestalo se nic, co by se nedalo čekat, vlastně se jen pod neustálým únavným vlivem času a tlaku přiostřují rodinné a domácí podmínky a spolu s tím se změnil i můj postoj, můj pohled na věc, moje cítění. Moje JÁ je najednou někdo trochu jiný, někdo s kým se hůř snáším a koho moc nechápu. Ztrácím smysl pro humor a jsem tak zahlcena tím, co mě obklopuje, tíží a trápí, že nemám ani zdání, kam se poděl můj nadhled, který mi dřív dovoloval najít si z podobných šlamastyk cestu ven přes hraní si se slovíčky. Cítím se stará, za poslední rok jako bych se z "holky" proměnila ve stařenu. Snad jako by tenhle blog už ani nebyl můj..... Nicméně žiju a tímto to dávám na vědomí, omlouvám se, že js
Další informace