Lucynka a hvězdy II

Devatenáct měsíců "běžel život okolo" bez vás. Stýskalo se mi. Stýskalo se mi. STÝSKALO SE MI!!! Ale teď,když jsem KONEČNĚ zase tady, mi najednou došla slova. Napsala jsem tři verze článku (poté, co jsem svůj nový přístup k internetu týden jenom obcházela jak hladový lev), dalších pár zavrhla, ještě než jsem vzala tužku do ruky a pak jsem s tím sekla a šla. Měla jsem na sebe šílený vztek, kolikrát za tu dobu jsem si ze srdce přála moct sednout ke klávesnici a "vyrazit mezi lidi, pokecat s přáteli" a teď.....vzduchoprázdno. Bylo mi v podstatě jasné, že hlavní je prostě začít a pak už se to poddá, ale s žádným z těch začátků jsem to nedokázala dotáhnout. A pak jsem si všimla tématu týdne (to, a pouze to, je mimochodem důvod proč můj první příspěvek témeř po dvou letech vyznívá poněkud... nenadějně) a....... a napsala básničku, která se paradoxně ani ve výpisu témat týdne neobjevila, asi jsem byla pryč moc dlouho a systém má zakázáno bavit se s cizinci. Každopádně, p...

Bojím se ztrát a bojím se i zisků, co život, peníz po penízku, sype do otevřených ran. Bojím se jít a bojím se i zůstat otálím ač znamená to ustlat, spát na prahu a s dveřmi dokořán. Děsím se samoty a děsím se i něhy počítám, když roztají sněhy, naději lehce spálí holomráz. Děsím se jasu a děsím se i tmy obchází, slídí jak mé dny strhla by na svou stranu snáz. Úzkosti, děsy ze všech stran táhnou sem jako mračna vran přesto já dýchám dál.